Kavkazské Liščí povídání

Podrobnosti

Zobrazeno: 24872

Zde najdete povídání o Lištičkách, poezii z naší tvorby (s tématem psů) a reportáže z tréninkových Liščích dnů.

Rozhovory

Flákač

Dělání, dělání, žrádlo z misky vyhání. Nedělej nic, pesane, vše ti spadne do dlaně. Na gauči se povaluješ, chlupy všechno zaplavuješ. Nehlídej nic, alarm pořiď, nejsi strážce, to všem vyřiď. Cvičák znát ty nemusíš, ať se ty nic neučíš. Lumpy vítej převelice, ocasem vrť jen velice. Večer žrádlo sobě dej, ať je ti vždy jenom hej. Jen přítelem buď, druhé z dáli suď. Pracáci jsou blázni, po cvičáku běhají, v noci, přes den hlídají. Nebezpečně žijí, proto občas vyjí.

Život ty máš báječný, hlazený seš stále, váhu velkou máš, život brzy vzdáš. Dělej něco se sebou, nechtěla bych být tebou.

(2025)

V horách

Vysoko v hory kráčel kavkazský pes, za sebou člověka vláčel. Ukázat jemu chtěl, kde světlo světa poprvé zřel. Vysoko v hory šel, s vlky se přátelit chtěl. Kdysi je tvrdě potíral, dnes by si s nimi povídal. Do lůna smečky spěl, člověk se celý chvěl. Ve smečce když se ocitl, jakoby náhle procitl. Vůdcem je jeho pes, člověk však cítí stres. Domů chce rychle jít, s vlky už nechce být. Pes se však pěkně cítí, s vlky chce navždy býti. Vůdcovství se mu líbí, stále tak hodlá žíti. Vlčata kolem skotačí, fenky se kolem točí, pohled to nádherný, nesejde z očí. Člověk psa přemlouvá dále, aby šel domů, hovoří stále. Masíčko v misce že bude mít, o štěstí že může snít. Přemluven pes náhle se cítí, opouští vlky, nechce už výti. Domů pak oba spěchají, vlky tam v horách nechají.

Vlci jsou hodně naštvaní, nechtějí lovem být uštvaní. Ovečky z pomsty chtějí psu žrát, toto se nemělo stát. Pes stádo zas hlídat musí, ať si to vlci třeba jen zkusí. Zakročí proti nim rázně, zabije každého, myslí to vážně. Stádo dál tvrdě hlídá, zlosyny zvířecí, lidské, málo pak vídá.

A tak je to a bude dál.

(2025)

Umělá inteligence

Kočičku v pejska promění, všecičko v jiné přemění. Otázky všechny zodpoví, Google tím žene do křoví. Výhody to má jistě, dohledáš třeba i sviště. Odpoví nám i příště, vidíme však to hříšně. Všechno nám mizí honem, dostanem šupem i sbohem. S člověkem myšku zamění, koně ve vážku přemění, kopnutí v píseň promění, schyluje se tu k zatmění. Hřmí, hřmí na poplach, R.U.R. - blíž je už, na dosah. Až vymkne se z rukou našich, zničí celý svět, nebude nijak hezké, na to pohledět. My to však neshlédnem, neb živí nebudem, zbude tu holá, pustá zem...

Vědci, síly upírejte spíše ke zdravíčku, štěstí lidské mějte tak prosím, hodně na srdíčku... ne potom slzy, pláč na krajíčku...

(2025)

K sedmdesátým narozeninám psovoda. Vše nejlepší!

(2025)

Aportéři

Aportuji ve dne v noci, vždy jsem tobě ku pomoci. Klacík, míček přinesu, až k tobě ho donesu. Ztráta není žádná rána, nosím všechno večer, zrána. Jsem borderský pes, nemáš ze mě stres.

Jsem já kokr, slídič velký, z vody nosím kachničky, by sis šetřil nožičky. Rád já pro ně doplavu, kilometry uplavu. Aportuji kachnu tobě, ve všední dny, o sobotě.

Jsem já knírač maličký, aportuji větvičky, také další věcičky, zvláště malé hračičky. Krysařík já jsem, nosím leccos všem. Přinesu ti míček, k tomu spoustu víček. Od všech konzerv co jsem sněd, hotový jsem s tím já hned.

Knírač velký to já jsem, činku nosím rovnou sem. Na zkoušky se těším, stále něco řeším, pro činku pak běžím. Německý jsem ovčák, nejsem žádný vlčák. Nosím tobě činku, cokoli si přeješ, vidím, že se chvěješ. Prý kavkazák je tady, aport ty mu házíš, pak ho nenacházíš. Nic já tobě nedonesu, kavkazský jsem pes, mám vzbuzovat děs. Nosit já nic nebudu, nechci páchat ostudu. K hlídání mě stvořili, aportovat školili. Dílo se jim nezdařilo, skoro je to přizabilo, pak z hlav se jim jen kouřilo. Vzdali to pak rádi, dál jsme kamarádi.  

A tak to zůstane navždy.

(2025)

 

Starý pes

 

Když ty starý seš, deset je ti let, aktivit jsi plný, radost pohledět. Sport ti není cizí, vnoučata máš svá, s nimi si pak hraješ, učíš ty je žít, o štěstí svém snít. Doma si tě váží, pobýváš na stráži. Trochu více spíš, méně už chodíš. Vyučuješ stále tu svou omladinu, přidáš k tomu taky ňákou hovadinu. Veselý jseš stále, zdraví slouží ti, mladí kolem stále rádi, chtěj se družiti.

 

Dvanáct tobě bylo let, jseš ty starý, však fit kmet. Zdravíčko ti slouží stále, v pohybu jsi neustále. Všichni si tě váží, ctí tě, buď tu s námi dlouhé chvíle.

 

Byls tu s námi ještě dlouho, láska trvá neustále, za hrob ona jde, stále jde a jde... nikdy nedojde.

 

(2025)

 

Zlý pes

 

Jsem zlý pes. Pro koho? Pro Petra, Pavla, Voloďu, já už jiný nebudu! Svého pána miluju! Mám já ho rád velice, zná to celá ulice. Může všechno, to on ví, a mě nikdy neschodí. Chránit ho já vždycky budu, žeru lumpy i pobudu. Střežím jeho, Vlaďku, Páju, mámu, tátu, kozy, krávu. Také koně, firmu, celý jeho svět, radost je to velká, na mě pohledět. V bezpečí jsou všichni, o to já fakt dbám, jsem však na to sám, snad se nestrhám. Střežit všechny fuška je, ve dne v noci pracuji, dělám to já rád, každý z nich je suprový a můj kamarád. Hlídám také štěňata, proti lumpům ze všech stran, proti lidem, hadům, dravcům, sršňům, taky naše koťata.

 

Jsem já velký hrdina, ví to celá dědina.

 

(2025)

Vrtulník
(Podle skutečné události)

Bohatý seš velice, plné máš ty truhlice. Vrtulník máš doma, lítáš ty s ním zběsile, třepe se ti košile. Baví tě to hodně, velice, strašíš tím i slepice. Mezi domy zalítáváš, nahoru i dolů letíš, úsměv na rtech, teď se strefíš. Kamaráda s sebou bereš, z letu ty se nepo*ereš. Nad Liškárnu zaletíš si, bys kavkaze postrašil, útočí však oni na tě, celý si ses vystrašil. Na Slovany zaletíš si, lidé se tě bojí, na úřadech proti tobě silně potom zbrojí.

Pokoj nedáš dokud žiješ, dlouhé doby nedožiješ. Naboural si s vrtulníkem, zemřel ve chviličce, zvon ti zvoní nyní právě v tobě milé té vesničce. Kdyby rozumný byls býval a penězi neoplýval, dneska bys tu ještě dlouho vesele si zpíval.

(2025)

Velikonoce

Velikonoční jsou svátky jarní, zelený je porost travní. Děvčata my šleháme, jen tak se my nedáme. Všude zeleň a žluť vidět, nemáme se za co stydět. Vajíčka my barvíme, beránky my pečeme, těm zvykům se vyhneme. Těm co další přikazují, co už nikdo nechce, každý dělá jen to hezké, co se jemu zachce. Zelený je čtvrtek, škaredá je středa, neryji já, neperu já, nejsem nezbeda. Pátek velký je, bílá sobota, všude zeleň vidím jenom, bílá nikde, ani robota.

Venku prší, hodně leje, to se nám to z domu směje. Velikonoční jsou svátky, procházíme rychle vrátky. Na jarmark my v Kozel půjdem, s pejsky řádit budem tam, trénink dáme maličký, uběhne den celičký.

Krásné svátky mějte všichni, šťastní buďte v tyto dny, to vám přejem od Lištiček, my lidi a naši psi!

(2025)

 

Napravený a zajištěný

 

V noci štěká pes, budí celou ves. Krávy bučí při dojení, milého to nic však není. Ovce mečí, ty seš v křeči. Prasata řvou o sto šest, ráno vstáváš, teď se třes. Ráno kohout kokrhá, nervy ti to potrhá.

 

Na dědinu stěhoval ses, bys tam v klidu byl, zatím tu teď nespíš v noci, tak ses přiopil. V putyce si pivko dáváš, ráno potom brzy vstáváš. Z hospody jdeš na zajíce, postřílíš však svý kuřice. Do práce jdeš nevyspalý, celý den jseš pak ospalý. Práci dobrou neodvedeš, pořád si jen špatně vedeš. Manželka tě nechválí, večeři ti pak spálí. Život s tebou těžký bude, o tom vést řeč netřeba, pořádný seš nezbeda. Ráno lidi zase vidíš, za své sny se trošku stydíš. Slečny viděls kolem sebe, nahé byly docela, pořádný si nezbeda. Psa ty vezmeš na procházku a vedeš ho na provázku. Vodítko si někde ztratil, vůbec si se nepochlepil. Tak to vedeš dokola, ví to celá hospoda.

 

Kavkazáka sobě kup, budeš potom samý chlup, doma zase coby dup. Pořádku tě naučí, disciplíně přiučí. Řádný občan z tebe bude, koukni, vůkol všechno kvete. Radost na tě podívat, raději se nehýbat. Střeží tebe kavkazáček, ostrý, tvrdý to panáček. Ochrání ti rodinu, oslav toho hrdinu. Správný si ses takto stal, v životě si pak obstál.

 

(2025)

 

Ztráta

Když se ztratí pes, smutní celá ves. My se o něj bojíme, vůbec v noci nespíme. Hledáme ho zběsile, často také v přesile. Ve dne v noci pobíháme, málo se však dozvídáme. Tady byl a tady taky, o pohybu málo víme, příště ho my uhlídáme. Všude info dáváme, mnohde my se poptáme. Dejte vědět kde se toulá, ať se v dálku nezatoulá. Už ho vidí, zprávu píšou, nadšeni jsme velice, autem jedem pro něho, těžké je být bez něho. Domů my s ním jedeme, šťastní už teď budeme. Pozor dávat budeme, by se znovu neztratil, plot mi proto zvedneme.

Pomohlo to!

(2025)

(2025)

 

 

Přátelství

 

Dej mi ruku, povedu tě, tvým životem provedu tě. Dej mi tlapku, povedu tě, celým světem provedu tě. Do ruky ti srdce vložím, celé ti ho v tlapku složím. Partneři jsme nerozluční, na věky a navždy, mluvit o tom začni. Ve hvězdách je psáno, že je nám to dáno, a už hodně dávno.

 

Spoléhat se můžeš na mě, já na tebe, nejsi na dně. Tohle velké přátelství hodnota je největší, nad ním už nic výše není, to přec každý ví a zná, vyššího nic, nikdo, žádný nepozná. Važ si toho velice, ten kdo nemá nemá přítele, hůře si pak ustele. Spánek nemá v pohodě, blíží se pak k nehodě. Bez věrného kamaráda není život žádná sláva. Ty máš mě a já tebe, dva jsme na život, prožijem mi ho dobře, to já jistě vím, a tak krásně spím.

 

Den po dni a stále dál!

(2025)

 

Hledání

 

Hledám sebe, taky tebe. Hledám klíče, doklady, všechny svoje poklady. Na foto se tvoje dívám, já to všechno nepobírám. Hledám vztahy, kamarádství, lásku, přátelství, tužku, boty, to vše hledám, toho se já snad dohledám. Minulosti bylo dosti, hledám budoucnost, taky přítomnost. Minulost je v nenávratnu, budoucnost je před námi, přítomnost tu žijeme, tápeme v ní, tápeme. Vzpomínky mě dostihují, já si čistím mysl svou vzpomínkami za tebou. Mnoho psů mou myslí prošlo, lidí bezpočet, už jsou za námi, nové vjemy vyvstávají tady před námi. V budoucnost já zpříma hledím, bát se já jí nebudu, s tebou do ní čile vkráčím, válčím, válčím, s tebou po boku přidám do kroku. Pes je věrný naprosto, dívčina má taky, sleduj naše pokroky, žít mi chceme v štěstí, kráse, rychlými jdem kroky.

 

Až mi jednou zestárneme, hlava šediví, s dětmi mi si povíme, mnohé se snad dozvíme. Jak jsme žili celý život, jaký on byl svět, to vám budu, moji milí, rád já vyprávět.

 

(2025)

 

 

Kočky

 

Naše skvělé kočičky nejsou jako Lištičky. Kočka není pes, to ví každý přec.

 

Máme u nás kočky, bílé jsou jak vločky. Jednu černou kočičku, milou, krásnou holčičku. Tříbarevnou taky máme, radost nám to přináší, všemožné to obnáší. Šedivák je tady jeden, myšy honí kde jen může, nikdo jemu nepomůže. Všechny loví myšičky, pracovní jsou kočičky. V polích, lukách běhají, úlovky tu hledají. Loví myši, krtky taky, potkany i krysy zvládnou, to se potom neovládnou. Kavkazáky milují, celé dny je sledují. Tréninky psů pozorují, líbí se jim velice, šplhají jak opice. Na zdi přitom sedí, na pesany hledí. Přes den leží na sluníčku, vyhřejí si svou kůžičku. K večeru jdou na jídlo, dostanou pak masíčko, ať jim slouží zdravíčko.

 

Děkujeme, kočičko!

 

(2025)

V sadu

V sad si vlezl hríšně, zkusíš to i příště. Tedy možná, to se pozná, co teď víš, brzy se to, včas dozvíš.

Jabloň, hrušeň tady stojí, zralé plody ony mají. Ty však trháš třešínky, a nemyslíš na plínky. Potřebovat ty je budeš, bez nich v sad už ty nepudeš. Náhle kavkaz kde se vzal, potichu sem přispěchal. Na strom lezeš v rychlosti, nemyslíš ty na kosti. Třese stromem posedlý, na kterém seš usedlý. Padáš dolů jako švestka, on tě bere v klepeta, ruka se jen třepetá. Zlomená je velice, vypadá jak vidlice. Drží tebe za zlomenou, ty se chvěješ i v kolenou. Sadař rychle přibíhá, na tebe se podívá. Ty si dopad chudáčku, život máš teď na háčku. Ruku v sádru dostaneš, že tě čapl velký pes, směje se ti celá ves. Budeš ty řvát děsně, nemáš doma třešně. Z sadu kde jsi kradl, a nic neukradl. Nelze jít v sad příště, v sadu hlídá saň, pekelnou máš daň. Platíš ty ji o dost více, teď tam střeží pekelnice.

Hlídá to tam fena nyní, pes je u domu, oba střeží velice, odhánějí lupiče, a zloděje taky, nedělaj s tím fraky, ani potíže.

(2025)

 

Množitelé

 

Ten náš zlatý pes, v noci někam vlez, rodit bude dnes. Najít mi ho nemůžeme, jak si tedy pomůžeme? Ona je to březí fena, asi noru vyhrabala, by tam štěňda v klidku dala. Lajdáci jsme velicí, porodnici nemáme, přesto mi to zvládáme. Rychle fenu vyhrabeme, zuby ty nám ukazuje, práv svých se tak dožaduje. Kam ji dáme nevíme, budku radši stavíme, ať se klidně vyspíme. Svědomí nás netíží, pohroma se neblíží.

 

Nakonec však vylezla, štěňda v budku přenesla. Máma je to výborná, šťastní jsme my velice, nebolí už palice. Deset vrhů bude mít, více možná bude chtít. Desetkrát ji připustíme, penízky pak roztočíme. Ona bude ráda, hodně potom zdráva.

 

Štěnda rostou jako z vody, budou velicí, brzy budou nám i jiným trochu velící. Pán si pro ně přijede, ve výkup je odveze. Množíme my velice, peníze my potřebujem, ať se hodně napakujem. Pět litrů mi dostaneme, jedno štěně tolik stojí, svědomí to dobře hojí. Rychle všechno utratíme, v chlast mi všechno proměníme. Drogy možná taky dáme, ať se občas hezky máme. Dobře je nám velice, co na to však justice? To mi zatím nevíme, brzy se to dozvíme.

 

(2025)

 

Zítra máme obrany!

 

Dnes je pěkný pátek, pro někoho svátek. Ivana, Isidor, Platón slaví, pro ně je to svátek, dostávají dárek. Zítra je pak sobota, pro někoho svoboda, pro nás ale robota. Na obrany jedeme, brzy tam už budeme. Pořádá to naše Lištička, též Tomášova pejsků školička. Za sígra tu bude Hapka, známý to psů přísný taťka, na obranách ostrý lapka. Schová se on do sklepa, je to velký nezbeda. Je tu bordel pořádný, bezdomovců ráj řádný. Na kousání ringo máme, také kůži zetlelou, máme to i s kapelou. O rádio zakopávám, hezky já to tady dávám. Rádijko si k tomu pustím, koušu tvrdě, nerad pouštím. Ze sklepa jdem do sálu, potom také na půdičku, vyplašíme tam kočičku. Ta nás ale nebaví, lump to rychle napraví. Koušeme ho stále, tady, také v sále.

 

Obrany už končí, domů jedeme, je to jenom kousek, omrzá mi fousek. Z okna hlavu vystrkuji, nějak tak se ochlazuji. Rozpálen jsem z obran celičký, doma budu zase honit kočičky. Už se těším na Míčku, pochutná si na mlíčku. Cestou jsme ho koupili, bychom se jí líbili. Byla doma samotinká, to si potom sladce spinká. Už jsme doma, v pohodě, najím se a na kutě.

 

Dobrou!

 

(2025)

 

Vůdce smečky

 

Jsem já vůdce smečky, tohle vědí všecky. Je to těžký úděl, mám já větší příděl. Příděl masa větší mám, celý já ho spocívám. Poslouchat mě musí každý, když jsem vůdce, i ty začni. Zodpovědnost velkou mám, to vám tedy povídám, na vše se já podívám. Kontroluji co jen jde, vůbec nic mi neujde. Ty buď tady a ty tam, příkazy já rozdávám, všechno to tu ohlídám. Šéfem být je řehole, bolí z toho kebule. Když jsem malý já jen byl, hodně jsem se naučil, vůdcem jsem se vyučil, mnohé poté poučil. Pán je se mnou spokojen, na mě on je napojen, šéfovat chci celou zem.

 

V teritoriu já vládcem sem, plním si tak dětský sen, rozkazuju mnohé všem. Poslouhej mě pořádně, to já tobě radím, jinak budeš bit, to se rád já vsadím. Hodný buď a budu rád, můžeš být můj kamarád. Ochráním tě za to, víš, ať se vůbec nebojíš. Ty sám to prý nedovedeš, jinak si však pěkně vedeš. Kavkazáka doma máš, však ho dobře, dobře znáš. Co to všechno obnáší, slípka ti zas zanáší. Ohlídám i ji, vždyť jsem jako ty.

 

Jsem mocný pes kavkazský.

 

(2025)

Šťastný pes

Jsem já hodně šťastný pes, všude já jsem rychle vlez. Mazleníčko, to mám rád, také váleníčko, vyválím se celičký, budu krásně vonět, ty se budeš dívat jen, na výsledek čumět. Špinavý já budu úplně, věnuj se mi pak plně. Vyválel se, kde se dalo, co by se tak asi stalo.

V lese lítám ostošest, jsem já vskutku šťastný pes. Pána já mám hodně rád, šéf je to a kamarád. V teritotiu si ležím, hlídám hodně, ostře střežím. Procházky já nemám rád, cizí chce být kamarád. Mnoho papám masíčka, chci mít hodně zdravíčka. Na obrany chodím, pána s sebou vodím. Někdy trošku stopy? To si líbit dám, hledat budu v trávě já, na to se vás ptám. S fenkami já běhám stále, ve střehu jsem neustále.

Kavkazský jsem pes, to vám říkám dnes. Šťastný jsem já pes, to vám říkám přec.

(2025)

 

 

Bitka v hospůdce

 

Do hospůdky chodím rád, s mnohými jsem kamarád. Do hospody chodívám, s pánem já tu pobývám. S kamarády hovoří, jen tak spolu švitoří. V hospodě je občas sranda, je to tady samý fanda. Fandí se tu Slávii, někdy je to Sparta, je tu dobrá parta. Pod stolem já lehávám, pachy tady nasávám. Pána hlídám svého stále, trvale a neustále, ať už tady nebo v sále. Rvačka se tu strhává, to se občas stávává.

 

V hospodě je velká rvačka, je to pro mě jenom hračka. Štěkám hodně, hrůzu pouštím, ničeho se nedopouštím. Košíkem pár ran dám, ty já s chutí rozdávám. Po rvačce je v okamžiku, klid tu natává, pod stůl si zas zalezu, po tom na něj vylezu. To se nesmí, to já vím, ale já se nehanbím. Pivečko jim vyleju, hodně vodky rozleju. Abstinenti budou z nich, penízky už nemají, repete si nedají. Manželky mě pochválí, slávu moji mi schválí.

 

Druhý den pijí zas...

 

(2025)

Až vyrostu

 

Říkala mi máma v chovce: Ty se hezky uč, až ty budeš velký, ty se pěkně tuž, pánu svému služ. Tak se snažím co jen můžu, ať pánovi pak pomůžu. Já se děsně těším, bude ze mě velký kluk, silný budu jako buk. Mámu já vždy poslouhám, radám jejím naslouchám. Chytrá ona převelice, dobře přelstí i lupiče.

 

Hodně toho znám, už přijíždí pán. Těším já se fakt velice, budu honit ty lupiče. Na klín si mě dal, přijel jen on sám, jeli my jsme v dál. Domů jedeme, už tam budeme. Děsně papám, rostu převelice, těším se já na lupiče. Teď se učím, učím, učím, spoustu věcí se doučím. Když pán v práci odchází, jsem já doma na stráži. Až sem šupák bude vtrhávat, kalhoty mu budu strhávat. Pokoušu mu zadnici, možná taky palici.

 

Jsem kavkazský pes, budím v lumpech děs.

 

(2025)

 

Výstaváček nebo pracáček?

(Věnováno jedné nejmenované paní)

 

Lump se v naší chýši vplazil, daleko se nedoplazil. K zemi já ho strhávám, reakce se obávám. Co má paní na to řekne, ten strach značný je tu ve mně. Já ho asi nezardousím, zlehka já ho jen přidusím. Ubrat kyslík potřeboval, příliš si tu prozpěvoval. O lehkosti zavraždit, o té dávno snil, starám já se, by se mu sen nikdy nesplnil. Bála ses mít pracáčka, nebezpečný že je on, pokousat on může, kdekoho přemůže. Obavy máš velice, co řekne ta justice.

 

Kup si radši výstaváčka, na šupáky kašle, rád je možná má, tak se povídá. Znásilní tě nebo zabijí, s jistotou tě velkou přebijí. Jistotu ty budeš mít z naší justice, neobviní tebe prý, zůstaň v panice. Vyber ty si zodpovědně, výstaváčka, pracáčka, co chceš radší mít, v bezpečí zda být.

 

Tak co uděláš?

 

(2025)

 

Láska. Co je láska?

 

Věrnost, co máš ke mně, věrnost, co je ve mně. Láska k muži, ženě, k dítěti, ke psu, kočce, k příteli. Srdce lásku zobrazí, červené má ten, kdo sdílí tvůj sen. Černé mají lumpové, to vždy vážně platí, na to se tě všichni, často, hodně také ptají.

 

Já kavkazský pes, poznám to i dnes. Kdo má rudé a kdo černé, to já vycítím, po čerňáku jdu, jak ho ucítím. Kdo má srdce červené, ze zlata ho má, hodný je a srdečný, lásku rozdává. Láska to je cit, nechci bez ní být. Kdo ji nezná a nepozná, to je chudáček, lituji ho velmi, strádá panáček. Hlídej srdce své, červené ho měj, máš se potom hej.

 

Tak jako já.

 

(2025)

 

Hodnota. Co je hodnota?

 

Hodnotný je pes, to ví každý přec. Hodnotný je muž, také žena samozřejmě, hodnotné je děťátko, také každé štěňátko. Srdce, duše, tlapka, ruka, hodnotné je celé tělo, zapít by to zřejmě chtělo. Hodnotné je zdravíčko, dej si menší kafíčko. Hodnotný je každý tvor, ať z nížiny je neb je z hor. Hodnotní jsou všichni lidé, a ne jejich výmysly, zlato, stříbro, peníze, tyto nesmysly. Hodnotný je kyslík, voda, ty až zmizí, vážně škoda. Hodnotná je tráva, vzduch, květinka, slunce, nebe, studna, louže, také pralinka.

 

Děkuj bohu, že tu jsou, že tu ještě pobudou. Ty se neper s nimi, miluj je a uctívej, v bohatství se nedívej.

 

(2025)

Šupák

Do vrat ty jsi vnikl, je to ocel, nikl. Do vrat ty si vešel, že jsi neodešel. Hlídá tady kavkazáček, běloučký je jak obláček, lítá tady rychle, vzal si na něj vidle. Vzal tě za ruku, překous do druhé, bolí to moc, hodně, vidíš pochodně. Jak tě všechno pálí, chtěl bys být ty v dáli. Že si dovnitř vlezl, a ne pryč odlezl. Bycha honit netřeba, jsi ty zlý to nezbeda. Doma si měl být nebo někde pít. Hloupé je to velice, jíst jsi mohl zajíce. V té hospodě za rohem, měl si to vzít ty hopem. Teď tu kňučíš převelice, lituješ své té palice. V kriminál tě dají, dobře tě už znají, stále se tě ptají. Krad si tu a také tam, všude kam se podívám. Přes desítku hodně to je, v kriminál máš kousek už, teď nevezmeš v ruku nůž. Už křičíš ty maličko, nejsi žádné zlatíčko. Kavkazák to dobře ví, on se k tobě připojí. Řvete oba velice, slyší celá ulice. Policajty zavolali, na tebe je povolali.

V krim tě vezou už, zoufalý seš muž. Ví se toto velice, kvoká to i slepice. Ta slepice za vraty, cos měl nechat být, svobodně pak žít. Chudák ty seš veliký, celičký seš rozbitý. Dobil tě on kavkaz věru, nepomyslel na tvou Věru. Dobil tě on kavkaz velmi, co jsi čekal ty od šelmy.

Rád buď, že si na světě, řekni mi to ve větě.

(2025)

 

Trezor

 

Jako trezor sloužím já, dej mi hlídat cokoli, v bezpečí to bude, až si ten lump nehorázný pro to drze pude. Nedám mu nic, to se neboj, v bezpečí vše máš, nejsem žádný sráč. Hlídám všechno, co ti patří, a co patří mě, nic se neboj, jistotu máš v mně. Kousnu já ho, to se svítit nedá, tlak se mi už zvedá. Pochválíš mě potom pěkně, odměnu mi dáš, vždyť se dobře znáš.

 

Zachránil jsem majetek ti, to se povídá, někdo tu zas hloupě, hloupě, blbě vyzvídá.

 

(2025)

 

Ninžátko

 

Jdeme s pánem lesem, všude my tu vlezem. Maličké jde s námi Ninžátko, hodně malé, milé štěňátko. Běhá divoce, už je v potoce. Daleko se vzdálí, vidím ho už v dáli. Člověk k němu cizí, nějaký se blíží, láká k sobě ho, i se rozhlíží. Čapnul ho a prchá lesem, běžím za ním, doháním ho ve vteřině, mlátím já ho velice, padá jemu čepice. Jsem já velká mlátička, nejsem žádná kočička. Maličkého rychle pustil, tak krádeže se nedopustil. Nechávám ho být, s maličkým chci žít.

 

Vyroste on kavkazáček, lumpům všem dá pak na fráček. Tak jako já.

 

(2025)

Máme rádi Lištičky!

Lišák v noci přichází, kolem tiše obchází. Lišče tady také máme, lišče zběsilé, lítá rychle, divoce, až nám padá čepice, pak se také osvěží v místním potoce.

Kdysi dávno, před lety, příšla liška s úlovkem, v tlamě ptáče nesla, naše štěně tríměsíční útočilo na ní, ona ptáče upustila, hnalo se pak za ní. Pelášila liška dál, doběhla až v blízký háj.

Stále lišky vídáme, dobrou noc tu dávají, v noci psům pak mávají. Mávají jim ocasem, krásný ocas mají, nádherný je velice, až se nám dech tají. Mrskají s ním velmi, jako správné šelmy. Jsou to šelmy psovité, v norách jsou pak ukryté. Hájeny jsou nově, když liščata v nich mají, rády to však tají.

Symbióza, láska platí, ať se drží, a ne ztratí.

(2025)

TBP. Chasan Parasič

Jednou ráno, raníčko, z práce jedu domů, u vrat je tu přivázán, kavkaz blízko stromů. Štěká na mě převelice, nemohu já do světnice. Velký on je velice, bolí z toho palice. Poradkyni chovu volám, říká ano, to je on, pesan silný jako hrom. On ho člověk prodává, na něj nestačí, celý svět se se mnou, naráz roztáčí. Jedem za ním v Prahu, tuze spěcháme, a tam se pak lehce, taky hádáme. Že nám prý psa prodá, tohle povídá, napravo či vlevo se on nedívá. Chasan on se jmenuje, stále štěká, útočí, každého prý zotročí. Zná ho celá ulice, zlý on je prý velice.

Odvázat ho ten pán přijel, v ruku mi ho dal, do auta pak rychle sedl a ujížděl v dál. Chasan tady zůstává, s námi žije tu, skvělý je to pes, hlídá celou ves, kdo by sem jen lez. Skáče hodně, košík narazí, pak se zamiluje, bude tu dál pro mě, vždycky na stráži.

Potomků měl fůru, dlouho potom žil, mnoho lásky rozdal, šťastný u nás byl.

Takhle to bylo.

(2025)

Vloupačka

Přivezli mi masíčko, v mrazák jsme ho dali, pak se s pánem milovaným na výšlap vydali. Těším se já velice, jak si budu doma zřát, vracíme se pomalu, nechceme se hnát. Doma je však vybíleno, všechno je to pryč, zlato, stříbro, masíčko, i zahradní rýč. Nasávám já pach, jsem já z toho paf, já ho znám, já mu dám. Kamera ho zachytila, obraz jeho představila, na něj jasně posvítila. Identikit dělají, mě se vůbec neptají. Domů jdeme večerem, někde si snad ustelem.

Ráno jdeme na procházku, potkáváme plavovlásku. Náhle kolem prochází, do domu pak zachází, poznávám ho, je to syčák, co tam u nás dělal fičák. Štěkám na něj zběsile, on se děsně lekl, mizí totálně, řvu já ještě hlasitěji, cítím to fakt fatálně. Pán mě drží silou veškerou, ať ho chytnou, potom sežerou. Policajty voláme, za ním se pak vydáme. Odvezli ho, syčáka, v kriminál ho dají, vloupaček má kupu, stále to však tají.

Masíčko lump sežrat nestihl.

(2025)

Trénink obran

Na obrany jedeme, brzy ráno vstaneme, včas tam jistě budeme. Do Dobříše jezdíme, taky v Rokycany, lumpy ty tam honíme. Z auta ven my vyskočíme, na lumpy si počkáme, brzy se my dočkáme. Je tu s námi Raideřík, Raideřík je kluk, silný jako buk. Potom také Uníček, vypadá jak koníček. Taky Lara, Laruška, odvážná to děvuška. Se mnou je tu Evička, s Larou její panička, jmenuje se Lenička.

Do budovy vcházíme, sklepem procházíme, čistíme to naprosto, v klidu odcházíme. Nikde žádný šupák, ani jiný zlosyn, jdeme tedy do patra, po hrozivých schodech, tam nás čeká On, je to prý pan "von". Ať "von" nebo ne, jedno mi je to, tady dělat nemá co, čistit to tu budu já, ať se se mnou rozhádá. Já ho potom čapnu, přímo za nohu, učiním tu řádnou, řádnou pohromu. Uličku pak děláme, já a další pesani, na lumpy se sápáme. Já jsem jako blesk, z dálky slyším třesk. Sklo tu praští, někdo na ně stoup, noha bolí, oči mu jdou v sloup. Ošetří ho v mžiku, ten zdravotník náš, co se pořád takhle hloupě dokola jen ptáš. Pokračujem dále, máme na mále. Trám tu někde spadl, těžce v zem dopadl. Jdeme rychle dál, někde je tu sál. V sále řádí lumpové tři, všude se tu perou, židle vzduchem lítají, zakročuji rychle, dělají, že v klidu snídají. Nabízí mi párek, aniž je dnes svátek. Od lumpů nic nežeru, jim se na to vy*eru. Klid, to tady nastává, já to tady vyřídil, poklid jsem tu zařídil. Tmavou chodbou jdeme dál, přepadení hrozí, štěkám hrozně, strop se možná zboří. Nezbořil se, jdeme dál, to jsem si já hodně přál. Lump nás náhle přepadá, ani chvilku neváhá, popadám ho za flígr, ke stěně ho nacpu, vítězím já překotně, díru v stěně zacpu. Končíme my úspěšně, domů jedeme, brzo, brzo, brzičko mi tam budeme.

A vyprávěl to doma všem.

(2025)

Péče

Uši, očka prohlídni mi, do tlamy též nahlídni mi. Jaké já mám zoubečky, čisté jako sklo, tak to by snad šlo. Do vany mě cpeš, vždyť dostaneš křeč. Jsem já chlapík hrdý, koupel to je potupa, v koupelně by vznikla po nás potopa. Kartáč v ruku svou jen vem, pod náma je suchá zem. Žádná voda vodička, ani malá kapička, myj si radši koníčka. Ten má vodu rád, nebudeš ho štvát. Kartáčuj mě odspoda, to mám já fakt rád, bříško ti pak ukážu, přátelství tím prokážu. Hřebelcuj můj hřbet, snad skončíme hned. Očkování zkontroluj, zda očkován jsem, mohu pak jít ven. Moje zdraví chráněno, tvoje rovněž, též, lumpové se nenakazí, až je čapnu, běž. Běž s kartáčem pryč, musím hlídat konečně, na lumpa si počíhám, ať to nějak já stíhám.

A stihl to, kavkazáček.

(2025)

Se psy v parku

V park my jdeme s pesany, ihned po ránu, doufáme tu v krásnou, milou lehárnu. Kočky si tu šplhají, na nás se jen dívají. Všude ptáčci zpívají, často se prý hádají.

S námi jde i Amina, cpe se mi tu do klína. Je to malé štěňátko, chová se jak děťátko. Je tu s námi Puňťa, je to trochu ťuňťa. Tlapku si tu čistí, odpočívá v listí. Potom také Boreček, skvělý on je tvoreček. Alma říká posté, jak je všechno prosté, tráva jak tu roste. Alík všude pobíhá, ráno nikdy nesnídá. Sedneme si na lavičku, dáme si tu i kávičku. Poledne se blíží, starci se tu plíží. S holemi jdou kolem, také s chodítkem, naši psi tu zápolí právě s vodítkem. Běhat chtějí navolno, tady nesmějí, tomu se tu ptáčkové jenom zasmějí. Kolem děti pobíhají, na nás se jen podívají. Taky jedou na kole, zřejmě jsou už po škole.

Odpoledne přichází, milenci se tu schází. Pršet počíná, jdeme z parku, další šichta pro nás začíná.

(2025)

 

Socializační trénink v ZOO

 

Do Prahy my jedeme, v ZOO se tam sejdeme. S kamarády dalšími, naši psi se těší, stále něco řeší.

 

Vidíme tu zebry s pruhy a žirafy s krky, Asta štěká na koně, schovat se chce prý za ně. Orli tady láteří, díváme se na ně, hledáme pak laně. Tele se tu zatoulalo, od mámy se vzdalovalo. Divé kočky, tygry vidíme, snad se ještě někdy v klidu, hezky vyspíme. Vlčí štěně pláče, na mámu pak skáče. Lišky se tu proplétají, čumí potají, vždyť nás vůbec, vůbec neznají. Medvědi tu také žijí, potichu teď vodu pijí. Lenochodi spějí, potom zase jedí. Ušatí psi skákají, ocasem nám mávají. Opička jde blíže, tlapku si tu líže. Baryk ten se drbe, blešku chytil, prtě. Dikobraza vidíme, malinko se stydíme, že se jeho bojíme. A lev tady na slunci, vyhřeje si kožíšek, hledá pak svůj pelíšek. Kouká na nás jako král, nedávno si ještě hrál. Plazy rádi nemáme, na ně se jen zeptáme. Husy, kachny koupají se, v bazénku se cachtají, v peří špínu hledají, labutě jdou na kutě. Velbloudi se chechtají, jak pesani chlemtají, vodu, vodu, vodičku, že nemají skleničku. Těžce se pak hýbají, když hrby své zdíhají. Sloni, ti jsou obrovští, ušima tu mávají, mouchám zprávy dávají. Hrošíci se milují, do skrytu se stěhují. Jeleni tu troubí, nejsou vůbec hloupí, ani nijak skoupí. Všude jsou tu opice, hulákají nejvíce. Díváme se na šimpanze, jak si tady cvičí, vůkol vítr fičí. Gorily nás pomlouvají, sami se pak namlouvají. Nadutá je nejvíce, ta prostřední opice. Jsou tu také hrdličky, dívají se hezoučce na nás lidičky.

 

Domů jedem k večeru, šťastní velice, v tréninku jsme uspěli, řekla opice.

 

(2025)

Dva pijáci

My se často pohádáme, hladinku když správnou máme. Do teďka jsem tobě věřil, táto, to ty dobře víš, a ty zatím pivečko mi tu upíjíš. Tak se tady domlouváme, vybílit jdem celičký, pivní to sklad teplický. Alarm a psa nemají tam, to já dobře vím, ve snu se mi asi zdálo, rád já často sním.

Uvnitř my jsme, připravujem lup ten svůj, když tu tiše vkrádá se sem, kavkazáček, není vůbec můj. Nevidím ho, nehlučí, za krkem mi zčista jasna podivně jen zaskučí. Skáče rychle, popadá mě, krk už svírá můj, vzpomínám si, jak jsem kdysi prvně kydal smrdutý to hnůj. Vidle jsem si v nohu zapích, řval jsem velice, jeho zuby pronikají do krku, též zadnice. Táta basu popadá, na psa útočí, pes mě pustí, taťku v mžiku, rychle zotročí.

Pes nás hlídá převelice, s námi tráví čas, a už hlídač se sem vydal, spatřuje tu nás. Policajti, ti už jedou, zdáli houkají, dočkáme se, vidíme už, do aut nás jak soukají. Policajti jedou, nás dva vezou s sebou, v kriminál nás dají, poté se jen ptají.

A to byl konec naší svobody.

(2025)

 

Běžný den u Lištiček

 

Ráno, ráno, raníčko, dřív než vyjde sluníčko, dám si dobré kafíčko. Noční stráž já zavírám, lehce se tu usmívám. Čertisko je mokré celé, neschová se, a to leje. Beretta mi povídala, že hlídala skvěle, k večeři chce sledě. Sniper na mě křičí, že dnes vítr fičí. Deanna žaluje, že ji Winner bil, o tom dávno snil.

 

Běhá další skupinka, s vůdčí fenou Aminka. Pak se teprv nasnídáme, dobrého my mnoho máme. Štěňátka si baští, dneska mají kaši. Kaši s masíčkem, játry, srdíčkem. Potom jdeme trénovat, cvičit, cvičíme, všechny chyby zjistíme. Na FB se podíváme, novinky tam vždy vídáme. Do mailu my chodíme, zprávy tam my vidíme. Oběd ten si potom dáme, o všem možném povídáme. Telefonáty pak máme, s cizími si pokecáme. Otázky jen frčí, zpomaluji maličko, chráním svoje zdravíčko. Další trénink čeká nás, nemáme mi apanáž. K večeru čas dostává se, krmení nás čeká, mnohý z nás už heká. Krmíme a krmíme, přes den taky fotíme, skoro vůbec nespíme.

 

A tak to jde den po dni.

 

(2025)

 

 

Požár

 

Má panenko, hoří v dáli, co bychom tu takhle stáli. Hoří celý dům, také velký dvůr.

 

V domě malé dítě brečí, od sousedů Baryk běží, zachránit ho může stěží. V dům se Baryk prodírá, dobře se mu nedýchá. Dítě bere v zuby rychle, čas už nijak nezbývá, kdo tu právě pobývá. Dítě už je venku, Baryk spěchá znovu v dům, štěně nese v tlamě ven, skutečnost je, a ne sen. Běží Baryk do stáje, koně odváže, vyvádí ho ven, skutečnost to prostá, žádný zvláštní sen.

 

Hasiči už jedou, z dáli spěchají, Baryk leží, on je uštvaný. Zachránil on každičkého živáčka, z dáli slyšet zpívat zpěváčka. Tady pusto, děsně ošklivo, z jara bude nutno zasít osivo. Aby se tu zelenalo a dům nový stál, o to usilujte, pak to půjde dál. Pojišťovna peníze dá, dům se nový postaví, všichni tady rádi budou, to se cizí nedoví.

 

A život půjde dál.

 

(2025)

 

 

Dva zloději

 

Hlídá tady velký pes, rychle dovnitř tedy vlez. Připraven je za vraty, číhá tady na vrahy, na zloděje taky. My jsme dva a on je jeden, zvládneme to, rychle jedem. Skočím tady a ty tam, já mu potom zamávám. Vycenil však na nás chrup, hodně taky řval, mizíme tak v dál, on se nám pak smál.

 

A tak se nestalo nic.

 

(2025)

Lupič

(Inspirováno skutečnou událostí)

Davem jdeme s paní, jdu já kousek za ní. Davem mi se prodíráme, málo místa tady máme. Náhle je tu lump, paní batoh strhává, ani chvíli neváhá. Běží, běží v dál, já se za ním dal. Doháním ho v parku, on se velmi lekl, na zem rychle klekl. Už jsem u něho, košíkem ho biju, křičí děsně, z plna hrdla úpí, v uších zaléhá, nepustím ho zmrda, ať si naříká. Přerazím mu nos, jeho je to kost.

Policajti jedou, zdáli houká vrz, nos má rozsekaný, vidím přes něj skrz. Volají mu rychle záchranku, dělat budu vždycky dál paní ochranku.

Jsem kavkazský pes, vzbuzuju já děs.

(2025)

Pracák a povely

Sedni, lehni, vstaň, já jsem ta tvá saň. Ke mně, ke mně, přivolání, běžím velmi rád, jsem tvůj kamarád. K noze, k noze, ty můj bože, to já též rád udělám, co já s tebou tady rychle, jenom nadělám. Přines aport a štěkání, to já nemám rád, to bys měl ty ale přeci, dávno sám už znát. Odložení na místě, odpočinu sobě, ty si zatím vyřídíš, všechno co chceš nutně. Odložení za pochodu, co ty vymýšlíš, radši k tomu oči zavřu, zvládnu to pak spíš. Přes překážku skočím já, kladinu dám taky, šťasten buď, že nedělám s tím vůbec žádné fraky. Stopa, stopa, stopička, to mám vážně rád, na konci pak masíčka budu s chutí žrát.

Na revír já nepůjdu, plenty obíhat, kdo to viděl, pane bože, blbě se tak rozbíhat. Revír, revír nedělám, v plenty běhat nebudu, dělal bych ti jenom, jenom, převelikou ostudu. Rozhodčího v dáli vidím, běžím k němu rovnou, štěkám na něho, vedle další těsně stojí, nepřátelé oba jsou, doufám, doufám převelice, že se nepohnou. Kousnout bych je potom musel, to že nesmím vím, kavkazský jsem já pes přece, já se nebojím. Drž ho, drž ho, to rád provedu, dohoním ho jistojistě, toho nezbedu. Protiútok, protiútok, legrácka je pro mě, vždyť znáš dobře, to co dřímá, dřímá tajně ve mně.

Zkoušky dělat nemohu, spočítej si body, kavkazák jsem chrabrý, k praxi stvořený, pro ty vaše volovinky, nebyl já jsem tvořený. Jenom toto, nic jiného, po mně ty jen chtěj, uvidíš ty, hodně rychle, jak nám bude hej.

(2025)

(2025)

Zloději v autoservisu

(Inspirováno skutečnou událostí)

 

Jednou, v pátek večer, lumpové se v servis vloupali. Pes tu žádný nehlídá, mylně sobě mysleli, z omylu je vyvedli dva kavkazi rozverní.

 

Vzbudilo je světýlko, světlo z baterky, vyrazili prověřit, co že kde se děje, už je zase někdo tu, nekonečně se*e. Z dáli lumpi vidí je, jak se řítí na ně, vyskočili na dodávku, by se skryli před nimi, kavkazi se zastavili a hodně se pobavili. Lapili se sami, bez práce, pak že zdarma nejsou, nejsou koláče!

 

Lapkové pak na střeše celé dva dny žili, kavkazi je pod nima pilně střežili. Střídali se na stráži, když jeden baštit šel, druhý zas na stráži lapky ostře zřel. Pak když bylo pondělí, pán v autoservis šel, policajty volal, kavkazům pěl chválu, provolával slávu. Stali se z nich hrdinové, to si zasloužili, když ty lumpy takhle krásně, rychle obsloužili.

 

Přesně tak se to stalo.

 

(2025)

 

Kavkazský ochránce
(Inspirováno skutečnou událostí, kterou zažila majitelka Lištičky.)

Když jdeš večer krajinou, se svou paní jedinou, o Amině sníš, nevěrný jsi spíš. Na volno tě pustila, by myšlenky si třídila. Kopcem jdete, potom lesem, čucháš kolem, kvítí vůkol kvete. Pod kopcem je domeček, za ním zase kopeček. Tam se sígr v křoví skrývá, na svou oběť připravuje, pes si zatím v dáli hraje.

Náhle slyšíš paní křik, jak raněné šelmy vzlyk. Běžíš honem, co ti nohy stačí, na krk lumpa skáčeš zezadu, popadáš ho rychle, silně, přesně za hlavu. Padá syčák, padá paní, stojíš pevně, jistě za ní. Chrup lumpovi ukazuješ, že si vítěz dokazuješ. Těžce on se zdvih, z plna hrdla křičí, vůkol vítr fičí. Přirazíš ho ke stromu, v šachu držíš ho, a on brečí převelice, krev si stírá z té palice. Paní volá policajty, v mžiku přijíždí, chválí tebe, ty hrdino, kdo se přiblíží.

Domů potom jdete lesem, u nohy své paní jdeš, bezpečno je v širém kraji, když je tu tvůj pes.

Takhle to bylo...

(2025)

Nedobrý manžel

(Inspirováno skutečnou událostí, která se stala majitelům Lištičky.)

 

Běž kavkazi běž, rychlý ty jsi pes. Tvoje paní v nebezpečí se tu ocitla, ať ji někdo, pane bože, dobře ohlídá.

Nebij pane ženu svou, to ti radíme, kavkaze máš totiž v svojí rodině. Násilí on netrpí, pokouše tě za chvíli. Ženy, ty se hýčkají, psi je milují, na bijce jich v noci, v den, stále číhají. Manželky se nebijí, ty se milují, strážce mají výborné, ať se nebojí.

 

V nemocnici potom skončíš potrhán, s úctou ber, že nejsi dotrhán. Psa si potom vážit budeš, k partnerce se krásně chovat, kytky pro ni občas trhat. Manželství ti setmelí, svazek váš pak posvětí.

 

Chovatelce děkovali, že také psy má, partnerství že utužují, to se mi snad zdá.

 

A to se vážně stalo...

 

(2025)

Ves

Z dávných psů by nikdo dnes, nepoznal svou milou ves.

Když hlučného psa máš, nebo kohouta, nikdy nevíš, zda zlo rozpoutá. Psi si volně běhali, na tebe vždy štěkali. Husy tebe honily, děsně kejhaly, utíkal si, bál ses, by tě dohnaly. Autům objezd postavili, by je trochu zpomalili. Cizí lidé tady jsou, nevěříš jim, achych jou. Neznáš svého souseda, kdysi to tvůj kámoš byl, vždy tebe pak pochopil. Hospůdek tu více bylo, domů se pak nechodilo. Kdysi lidí sto tu žilo, dnes jich kvantum přistavilo.

Taká je dnes ves, tak to štěkal pes.

(2025)

Kavkazský zachránce

(Insprováno skutečnou událostí.)

K vodě půjdem dnes, já, ty a muj pes. Baryk vodu nemá rád, na souši si leh, já si tady plavu, slyším jeho dech.

Adélka se batolí, v písku sobě hraje, v nestřeženém okamžiku ve vodě tu plave. Neumí to pěkně, potápí se hned, na břehu se Baryk zvedá, kdo by to byl řek. Ve vodu se vrhá, Adélku pak strká, rovnou ke břehu. V košilku ji chytí, tahá nahoru, nohama pak hledá svoji oporu. V hloubce je však, plave ku břehu, malou v tlamě, nese nezbedu.

Na břehu jsou oba, šťasten zůstáváš, vědomi si si, hrdinu tu máš. Domů jdete potom, a ty vyprávíš, jak sám příště tu svou holku z vody zachráníš. Styď se prosím, psovi hold máš vzdát, a ne sám se tady jenom holedbat.

(2025)

Pes nad alarm

(Inspirováno skutečným zážitkem majitele 2 Lištiček.)

 

Bydlíš tady s kavkazáky, chráněn zůstáváš. V noci štěkot jako hrom, běžíš ty ven, je to schon. U sousedů klid, tak jak to má být. Spát jdeš potom, dotaz zůstává, co se v noci kde se dělo, otázka je tvá.

 

Obsousedi vyloupení, kavkazáci rozzuření. Lumpové se do objektu vloupali, škodu velkou tam pak páchali. Neměli psa strážícího, ztrátu mají velikou, všichni chápou, že zaspali dobu strašlivou. Alarm nic ti neohlídá, jenom hlučí, skučí, pípá.

 

U nich nyní běhá pes, pro každého lumpsa stres. Do objektu vlez, pohoní tě určo jistě kavkazský zlý pes. A tak to je...

 

(2025)

Smrt lumpa
(Inspirováno skutečnou událostí z nedávných let, která se stala na Plzeňsku.)

Chatka v lese pěkná je, lapky se to netýká, když se křovím prodírá. Zezadu to pěkně vezme, přes plot přehoupne se, je to lump již protřelý, v kriminálu byl, spostu let tam žil. V ruce zbraň má, nehledí, že tu s prckem bydlejí. Tři lidé, samota a vlez, nikde žádný pes.

Oknem do pokoje vrazí, táta ku zbrani se plazí. Pušku bere do ruky, střílí jistojistě, lump padá, umřel na místě. Soud se vleče, nikdo jemu neuteče. Vyhrává ho táta, je to velká sláva.

Když by psa však měli, hlavně kavkazského, jisti by si mohli být, ochrání je rychle, stejně jako šíp. Štěká zdáli, jak se ten lump blíží, zasahuje rovnou, i pak ublíží. Když se lapka dovnitř vláme, s lupem pospíchá, kavkazský pes ho tam mile, něžně uvítá. Hotovo je v mžiku, soudu netřeba, v jednom okamžiku vyřešil to za vás, ten pes nezbeda.

(2025)

Zlý pán

Když se ke mně blbě chováš, nemám už tě rád, nejsi kamarád. Sežeru tě jistě časem, jistý si tím buď, sám sebe pak suď. Hodný na mě buď raději, to ti radím rád, buď fakt vážně, opravdově, dobý kamarád.

Nebij ty mě, špatně skončíš, pokoušu tě, jinak nemohu, popadnu tě rovnou, rychle, pevně za nohu. Ty když spatříš kavkazáka, ty se jenom třes, ať tě vezme ďábel, věz. Litovat pak budeš velmi, lítost přichází, když tvůj vlastní pes ti odchází. Pána najdu sobě jiného, milovat mě bude velmi, za lásku bych život dal, s tímto budu natrvalo, půjdu rád s ním dál.

Ahoj tedy, fajn se měj, mě už bude jenom hej. Tobě stýskat bude se, to ti vážně přeju, já na tebe se*u. Dej mi pokoj, sám se střež, ať tě bere děs i běs.

(2025)

 

 

Od štěňátka dál

 

Když si vezeš štěňátko, malé, rozmilé, představy máš nádherné, velmi spanilé. Domů si ho dáš, a moc rád ho máš. Vychovávat ty ho chceš, vždyť je to tvůj super pes.

 

On je malý a už chrabrý. Učíš sedni, lehni, vstaň, dej si pohov, je to saň. Zatím tyran maličký, roste, roste zlatičký. Říká tobě kavkazáček, za rohem je malý plácek, tam mě hezky cvič, vem s sebou i míč. Hrát si budu hodně moc, a to hlavně pro radost. Lítat budu za míčem, brzy půjdu spát, taky budu žrát. Až se vyspím, plný sil, zotročím tě, jsem tvůj syn. Tyránkem já jsem, to je ten můj sen. Kousat tebe budu, dokud tedy mohu. Vychovej mě prosím něžně, velký už chci být, spolu s tebou žít. Na cvičák mě vem, kousat učit budu se, tomu jsem moc rád, naučíš mě stopovat, cizí lidi znát. Třes se lumpe, třes, já jsem ten zlý pes. Poznám lumpa od dobráka, učili mě to máma, táta.

 

Brzy budu tvůj ochránce, nebudu si hrát, vážně chci vše brát. Vyrostu a velký budu, těš se velice, chránit tebe silně budu, líp než justice.

 

(2025) 

 

Takhle to začalo

 

Kdysi dávno vlkem byl, v temném lese v klidu žil, z tmavé tůňky vodu pil. Kdysi dávno s vlky žil, všude běhal, silně vyl. Na horách i ve stepi, na lumpy též natrefil. Střežil hodně, málo spal, mnoho lumpů potrhal. Honil se i za zvěří, hodně lidí nevěří. Srny strhl, hodně žral, i zajíce roztrhal. Masa spousta, kostí dost, sledoval ho z křoví kos.

 

Také lidé koukali, mysleli a zkoumali. Říkali si, chrabrý je, vytrvalý pracák, zdatný z něho může být, hodně dobrý pasák. On si říkal, u člověka dobře bude, souznít budu s ním, masíčko pak papat budu, ať se nehoním. Ovce, kozy hlídat budu, také obydlí, na člověka pozor dávat, než se zabydlí. Rozhod jsem se takto žít, s člověkem se dobře mít.

 

A tak to tenkrát začalo...

 

(2025)

 

Pracáček, sporťáček

 

Zatím co ty spíš, o mně si jen sníš, hlídám naše místo věrně, co ty o tom víš. Auto hlídím, tebe taky, když ty sladce spíš, mám já s tebou kříž.

Střežím stádo, vězně, firmu, tebe taky, nespím nikdy. Já, ochránce všeho tvého, věrně a vždy ku pomoci, připraven a ve střehu, lumpy honím, stále hlídám, všechno k tvému prospěchu.

 

Lumpů já mám dost, nejsou pro radost. Kousat mohu na cvičáku, to mi štěstí donáší, naživo se hůře kouše, rozkol to jen přináší.

 

Já, tvůj chrabrý pes kavkazský...

 

(2025)

 

Bodyguard

 

Chodím s tebou po městě, cítím se jak ve vestě. Střežím silně tělo tvé, bodygard je jméno mé. Lidé ať se vyhnou tobě, obejdou tě obloukem, stojím pilně při tě věčně, tělo tvé je jako mé. Aby ti nic nedělali, nijak tobě neškodili, to je úkol můj, věrně jsem já tvůj.

 

Potom jdeme do kavárny, také do klubu, u tebe já věrně ležím, suprově tě stále střežím. Když dojdeme na hřiště, v závětří tu čekám na tě, až dohraješ s míčem, na zahradě střežím tě, až tu skončíš s rýčem. Do hospůdky večer zajdem, pivko jedno schválím ti, zatím si tu popovídám s pejskem malým od Zity. Domů potom pojedem, autobusem zajedem, ty jdeš potom spát, já pak budu žrát. Masíčko si dám, a půjdeme spát. V noci spánek tvůj já hlídám, bát se nemusíš, ráno ty pak rovnou krásně, lehce vyskočíš.

 

Na procházku parkem půjdem, kočky proženu, ty si zatím sám už najdeš vnadnou stařenu. Líbí se mi, baba jedna, ti ji schvaluji, půjdem potom zas do města, tentokrát mi tři. Snídani si někde dáme, to se hodně dobře máme. Já, my tři...

 

(2025)

 

 

Výstaváček

(2025)

(2025)

Sen

K večeru jdu spát, sen si nechám zdát.

Auto jsem si zastavil, kavkazi v něm seděli. V Prahu jedou říkali, potom mi jen spílali. Že jsem velký ubožák, když jdu na stop jen tak sám. Nebezpečí že mi hrozí, nikdy nevíš, kdo tě vozí, odhadneš to nejspíš stěží.

Poučení z toho plyne, do aut cizích nesedaj, dej nám vědět, to nám dej. Do Prahy tě dovezem, na tréninky zavezem. Cvičit potom budeš s námi, bránit se tak naučíš, v cizí auto naskočíš. V bezpečí pak budeš vždycky, také v našem objetí, pánem naším budeš dále, to všechno tě potrefí.

Ráno budiž hodně rychle, sen už nechci snít, mohli by mě také možná v noci někde sníst. Ráno přišlo hodně rychle, oči otvírám, kavkaz spinká vedle v křesle, to si líbit dám. Na noc další už se těším, o psech zdát si nechávám, jsou tak skvělí, bože bože, já je dobře znám.

(2025)

Pohoda, Klid a lump

K chalupě se zlosyn blíží, z kukly černé oči vzhlíží, lesem, křovím se pak plíží. Majetek prý v domě leží, ukradne ho možná-stěží? O pohodě, klidu slyšel, obávat se netřeba. Šikovně se k domu dostal, ohlíží se nezbeda.

Za domem si povídají ukrytí dva kavkazi. Copak asi uděláme, až se ten zmrd připlazí? Jeden zleva, druhý zprava, sevřeme ho do kleští, jako pouta nasazená, co hezkého nic nevěští. Pohoda, Klid připraveni, na šlápnutí jediné, vystřelí jak šípy z luku a grázla tak sestřelí. Lump se v slzách, prachu válí, pláče jako nemluvně, Pohoda, Klid jeho střeží, a tváří se nevrle.

Když čas v noc se přiblíží, Franta domů se plíží. Něco čuje, lišák jeden, nevítá ho ani chlup. Za tím bude čertovina, zjistím to však coby dup. Za břicho se popadá, smích se lepí na paty, policajty rovnou volá. Kavkazáky objímá, s policisty povídá. Pohoda a Klid, jistota je jasná, do světa jde hlásná. Slavní se pak stali, Pohoda a Klid. Říct jde něco víc?

(2025)

K Valentýnu jsem dostala od Shorada a Siegera slunečnici. A básničku. :-) Děkuji moc.

Slunečnice každý den, otáčí se za sluncem. K Valentýnu Ti ji dáme, spoustu lásky od nás ber.

Tvoji věrní, milovaní, na Tebe vždy myslíme, zbožňujem Tě, naše Evo, kytky Tobě nosíme.

(2025)

Když by šel vrátit čas...

Když by šel vrátit čas, stál bych tu jako dnes, po boku pes i rodná ves. Přátelů kolem chumel, psů ještě víc, klid, vánek, srdce spíš.

Když by šel vrátit čas, nic nechtěl bych zpět vzít, vše bylo by jak dřív. Slzy, smích, prožitky, o všem chtěl bych Ti říct. Když by se vrátil čas, polibky chtěl bych rozdávat, na dlaně srdce dát. Do polí se psem vyběhnout, rosou se jen tak proběhnout, ve vodě zlehka dovádět.

Když by se vrátil čas, vzpomínky v sobě zachovat, těžkou si hlavu nedělat. Milovat, zhurta a zběsile, lidi, psi, zvířata, se srdcem na dlani být taká osoba. Války a hněvy zastavit, na oře svého naskočit, v sluneční záři jet dál a dál, ke štěstí všechny směřovat, o to bych vážně stál.

Když by se vrátil čas, tátu a mámu zachovat. To všechno bych si přál, moc rád...

(2025)

Až na vrcholky hor se se psem jednou navrátím...

Až na vrcholky hor šel se svým psem, jen on, jen on, dávno se zdá. Desítky let, století, věk, on šel sám se svým psem, pes jeho ved. Až na vrcholky hor, kde měsíc ve dne spí, slunce se schová chvílemi.

Až na vrcholky hor, volán vytím vlků, šel sám a pes jeho ved. Do lůna vlčí smečky, na její střed, pes jeho ved. Do lůna vlčí smečky, v níž nemůžeš spát, šel pes, i v bezpečí pán. Kavkazský pes ho ved, silný a mocný, rozhodnut s vlky vše snést.

Když měsíc za hory zašel a spal, kavkazský pes s vlky si hrál. Sedí muž na hoře, nad hlavou nebe, slunce ho zahřívá vstoje i vsedě. Silný vzduch v okolí, všude vše kvete, sleduje smečku, jak ta si vede. Kavkazský pes vůdcem se stal, zůstává, nechce už dál.

Člověk to nechápe, rád by už vstal, nemůže ale nekoukat dál. Nádheru zvířat miluje, malinko se však strachuje. O život svůj i život psa, nezná ten vlčí háj. Když slunce zapadá, i psa už napadá, že dole v údolí je jiný ráj. Vždy miska s masíčkem, netřeba se prát, stačí jen v pohodě a klidně žrát. Svoluje k návratu z vrcholků hor, muž šťasten souhlasí a oba odchází.

Vzpomínky zůstanou, vrcholky hor lákají dál, kdo jednou zakusil, chce jít hned v dál.

Až na vrcholky hor se jednou navrátím. Já a můj pes...

(2025)

Pracovním psů kavkazským... Měsíce míjejí, léta ubíhají.

Vzešel si z lůna hor. Býval si hrdým tvorem, mocným predátorem, svobodným ochráncem stád před nenasytnými šelmami a veškerými zlosyny. Lidé Tě zušlechtili do podoby nekompromisního, tvrdého strážce a ochranitele všeho, co vydobyli. Jako takový jsi byl pln silné, nezdolné vůle, nenávisti ke všemu zlu.

Dnes Tě nutí do bezduchého pohybu v kruzích výstav, k ležení u gauče a na něm, nutí Tě mluvit slovy mazlíčků, k odmítání Tebe samého.

Zmuž se! Vytrvej, nepolevuj! Vyčkej času, kdy budou Tvoje původní vlastnosti znovu opěvovány, opět budou váženy. Ceněn bude Tvůj silný chrup, Tvá chrabrost, neochvějná věrnost, vždy ochotné podání ochranitelské tlapy slabým.

Sláva a čest kavkazským psům pracovním!

(2024)

video 766

5. Velký Liščí den (23.3.2013) aneb udílení Fox Awards 2013
 
Řečeno slovy klasika: „Žádám opakování ceremoniálu!“

A protože je jasné, že až do příštího Liščího dne se na jednom místě jenom těžko sejde dvaadvacet kavkazáků a ještě o deset víc jejich páníčků, musí nutně dojít k opakování ceremoniálu v jejich nepřítomnosti.

Nebojte, poháry za vítězství se vracet nebudou! Kdo vyhrál, vítězství si bezpochyby zasloužil a trofej může hrdě vystavit. Opakování slavnostního ceremoniálu se týká pouze doplnění ocenění, protože organizátoři měli oči jenom pro chlebíčky a spousta výkonů jim přímo na místě unikla. Na základě protestu některých účastníků byl k nápravě využit videorozhodčí, elektronická tužka i jestřábí oko.

Na Dobříši jsme se sice potkali v průběhu čtvrtého jarního dne, ale kdo nezvolil vrstvení oblečení stylem termotriko, termomikina, mikina, bunda, mohl mít v panujících minusových teplotách problém s dostáním se do tempa. O rozehřátí se sice kromě čaje s rumem postaraly už malé Lištičky, které se ve složení Norbert (alias Nero), Maršál, Lupin a Grácie proháněly zleva doprava, zprava doleva a pak zase zpátky, ale lezavo bylo, ne, že ne. Jestřábí oko v tomto případě odhalilo, že Grácie si počínala jako skutečná dáma a mladším drzounům uštědřovala jednu výchovnou lekci za druhou. Dostali, co se do nich vešlo, a někteří z nich (Maršál) ještě víc.

Po nástupu zbytku liščí smečky a jejích hostů se o něco oteplilo, především díky kadenci soutěží, kdy jeden vrcholový výkon stíhal druhý. Hodnocení exteriéru, handlingy, povahové soutěže a především speciality Lištiček – „Nejhbitější Lištička“, kdy (ač nezvítězil) čaroval Kavkaz, který bravurně překonával překážky do té doby pro kavkazáka považované za nepřekonatelné a „Ukaž, co umíš“. Vzhledem k teplotě se tentokrát páníčci ani příliš nevymlouvali na hnutá záda, bolavá kolena a celkově fyzickou nezpůsobilost a především soutěže „Nejhbitější Lištička“ se zúčastnili v hojném počtu. Při běhu se psem byla nejdůležitější zvolená taktika, většina vsadila na čtyři zabírající tlapy a nechala se táhnout. Obecně platilo, že psi v cíli znechuceně kroutili palicemi a špitali si vzdorně o tom, kolik vteřin díky tomu nemehlu na druhém konci šňůry ztratili. Velký dík za tuto soutěž patří liščí guru Evě Červené, která se obětavě chopila časomíry, takže se, kromě toho, že s časy švindlovala, opět nemohla aktivně zúčastnit.  

Co se týče počtu ocenění, stali se nejúspěšnějšími Norbert Lištička (nejlepší štěně, handling své kategorie a Nej sympaťák), Frol Pes do kapsy (nejlepší junior, handling své kategorie a super povaha 2. stupně) a Regent Lištička (nej pes, handling své kategorie a k tomu BOB). Celkem se vyhlásilo 15 vítězů, jejich jména již buď znáte, nebo je snadno najdete na webových stránkách Lištiček. Pojďme raději rovnou k nutnému opakování ceremoniálu, nebo lépe řečeno k jeho doplnění.


Fox Awards 2013

Cena Terence Hilla, aneb Šťastný Luke

Zpočátku nesmělý, v závěru nekompromisní střelec, který zlikviduje všechno, co se pohybuje v jeho blízkosti. K tomu pochopitelně dech beroucí suverénní úsměv a houf nově získaných fanynek.

Vítězem se stává... Norbert Lištička! Sympaťák dne si počínal hodně odvážně, přestože měl start před tolikerým obecenstvem vlažnější. Do správné provozní teploty však čtyřměsíčního hrdinu dostal hned první dvounožec, který se rozhodl, že mrkne, zdali má sestouplé kulky. Nemrknul...

 
Cena Roberta Rosenberga, aneb do 18 let nevhodné

Bezkonkurenčně nejlepším plemeníkem dne se stala Grácie Lištička. S velkou chutí a láskou se vrhala především na Forta Lištičku a Kavkaze Lištičku. Zepředu, zezadu, bylo jí to jedno. Velká gratulace majitelům k liberálně pojaté výchově. Varování: Pokud se budou podobné excesy opakovat, bude nutné z příštích Lištiček vyloučit štěňata.

 
Cena Alexandra Dumase, aneb Muž se železnou maskou

Fort Lištička dokázal „popocházet“ po cvičáku, aniž si jednou jedinkrát sundal protivný košík. Páníček se poučil – kde selhávají brutální metody, přišel čas na výcvikovou metodiku obecně známou pod termínem „piškotky“. Prosba na výrobce piškotů: Mohli byste, prosím, upravit tvar tak, aby se lépe protáhl škvírou v košíku? Děkuji.

 
Cena Humphreyho Bogarta, aneb Casablanca

Kdo neviděl něžný výraz v očích Regenta Lištičky ve chvílích, kdy láskyplně mrkal na paničku, neuvěří. Jako pravý gentleman metal blesky na každého konkurenta, který se ocitl v jejich blízkosti, ale stačilo něžné slůvko a zlostný výraz okamžitě zjihl. Takhle vypadá skutečná kynologická romantika.

 
Cena Jeana-Paula Belmonda, aneb Profesionál

Z Jardy (v rodokmenu se píše Black and White Lištička) se stává těžká váha. Vítězství v super povaze 4. stupně a vyhlášení nejlepším pracovním psem dne by mělo mluvit za vše. Jarda kouše hodně, Jarda kouše dlouho, Jarda kouše rád. Figurant Roman by však měl zvážit, jestli by neměl svůj tradiční výkřik „Já už nemůžu, sundejte ho ze mě“, raději obměnit. Až jednou nebude opravdu moci, bude Jardův páneček opět v klidu přihlížet s cigárem v koutku a usmívat se.

 
Cena Charlieho Sheena, aneb Mladé pušky

Měsíc před svými prvními narozeninami opanoval Frol Pes do kapsy snad všechno, co mohl – exteriér, handling i super povahu 2. stupně. Buďte si jistí, že tenhle pes do kapsy nepatří. Je to fešák a přitom se nespoléhá jenom na svojí hezkou tvářičku. Což by opět nejlépe ze všech potvrdil zmiňovaný a figurující Roman.

 
Cena Jana Hřebejka, aneb Pelíšky

Tak krásný pelíšek jako Lupin Lištička neměl s sebou nikdo jiný! A že si ho uměl před dalšími dotěrnými nenechavci z říše kavkazího potěru setsakramentsky uchránit. Navíc další názorný důkaz toho, jak může mít kavkazáček srdce i oči jenom pro paničku.

Na koho se nedostalo, dostane se příště. Opět se uvidíme 27. dubna!

Martin Záruba

4. Velký Liščí den (17.3.2012)

z mého pohledu...

Kde začít ?
O přípravách nemá cenu psát, však to všichni znáte nejlíp, jak jsou páníčci nervozní před jakoukoliv akcí, kdyby týden, dva, ale u nás minimálně měsíc před drnčí neustále telefony, panička vysedává u počítače a pořád si s někým dopisuje, konzultuje, radí se, na mě se usmívá, ale nic mi nechce prozradit, mám se nechat překvapit. Tak jo, dělám, že nic a čekám, čím mě ta moje panička překvapí.
Ráno ti naši celkem brzy vstali, na to, že je sobota, panička mě šupne do auta se šibalským úsměverm, že dnes něco príma zažiju, tak tedy jedeme a jedeme a jedeme… Hmmm, cesta je fakt daleká, ale musím říct, že cestou byla jediná starost těch mých lidí, jestli se mi dobře leží, jestli mě nebolí bříško, jestli se mi nechce čůrat, jestli bych se nechtěl projít nebo napít voděnky… dělá mi to moc dobře u srdíčka, ale nejsem přece žádnej rozmazlenej kluk, abych cestu nepřečkal a vymýšlel si, jsem kavkazák a umím být nejen trpělivý, ale i ohleduplný a taktní a tak jen tiše s napětím čekám, kam pojedeme a co tak velkého se bude dít ?!
No, konečně, už jsme na místě, před velikým cvičištěm, na kterém jsem ještě nikdy nebyl, asi jsme tu první, tak jsme si rozdělili úkoly: páneček zaparkuje auto a my s paničkou se jdeme projít, protáhnout se a trošku se poohlídnout po okolí.
Jenže to už se pomaloučku sjíždějí další auta, plná  kavkazáčků, různého věku a z různých konců republiky, dokonce i z Belgie dojeli (to musím uznat, že to měli asi opravdu dál, než já).
No těch krásných kavkazích feneček, co se přijelo podívat, až se mi z nich hlava zatočila, a z „kavkazího potěru“ jsem měl radost největší, byli všichni moc krásní, baculatí, očepýření a všech možných barev, prostě radost se koukat.
Panička mi pošeptala, že je to překvapení pro mě, že jsou to všechno moji příbuzní, že je to můj velký den a den všech Lištiček, který se slaví už 3.rok a že si dnes všichni užijeme spoustu legrace a soutěží, do kterých mě okamžitě (ovšem pochopitelně s mým souhlasem) běžela přihlásit. No přece tu nebudu jen tak sedět, když program dne je tak pestrý a každý si může vybrat podle svého gusta.
Tak jo a jdeme na to..
Jsem přihlášený do soutěže Povaha II.stupně a tu taky s přehledem vyhrávám!!! Jupí, panička je šťastná a já taky, když vidím, že je na mě tak strašně pyšná.
Taky soutěžím o Nej psa, tady se vybírá nejpěknější exteriérový jedinec, a si představte, že  vyhrávám - já, Idol Lištička, jsem vyhlášený NEJ PSEM 3.Velkého Liščího dne. O paničce ani mluvit nebudu, její rozzářená očenka mluví za všechno a tak se jí ani neptám, jestli má radost, protože vím, že má a děsně  obrovskou!
A korunu mému soutěžení dala Soutěž o NEJ sympaťáka, kterou jsem opět vyhrál já. Panička říkala, že  jsem musel dostat spoustu hlasů i od majitelů jiných pejsků od Lištiček, o to je to prý cennější. No já tomu nerozumím, ale když to říká moje panička, tak je to zcela jistě pravda, no ne?!

A pro mě a naše lidi se bohužel blížil konec…. museli jsme domů, ostatní zůstávali, program byl v plném proudu, jenže nedá se nic dělat, čekala nás dlouhá cesta domů.
Panička se šla rozloučit se všemi novými kamarády, předlouho se loučila s paní Evou – Největší Lištičkou, naposledy si zašpitala narychlo s  paničkou Regenta a se všemi, kteří přijeli, tak jako my, strávit překrásný den, v kruhu takřka „rodinném“.
Páneček s námi jel jako o závod, takže jsme po půlnoci dorazili domů.
A mě se zdály tu noc ty nejkrásnější kavkazí sny, plné kavkazích príma kluků a krásných kavkazích slečen, kavkazích naducaných  miminek……. prostě kavkazích Lištiček.
A taky vám řeknu jedno malé tajemství, je jedno, jestli Velký nebo Malý, hned na ten příští Liščí sraz jedu zase, to mi panička už dnes slíbila a že jsem ji vůbec, ale naprosto vůbec nemusel přemlouvat, to si teda pište !!! Přísahám na můj chlupatý pupík, že nelžu, tak v říjnu zase ahoj všechny LIŠŤIČKY, já nebudu chybět určitě!!!

Idol Lištička

 

aneb jak bylo na 2. Velkém Liščím dnu (10.7.2010)

Všechno začalo v sobotu, 10.7.2010 ráno. Přišel páníček, a že se jede na slezinu do Žižic, dokonce na řízek říkal - a že to bude príma. Počkali jsme na paničku, až přijde z práce, šoupli mě do “fára” a hurá. Chvíli bylo dobře, ale ouvej, bříško se tlačí krkem ven, ještě, že nevyskočilo celé. Dokonce i spát se teď nechá. Žižice - konečná!

Šup ven, ani rozkoukat mě nenechají. Chvíli sedím a pak mně to došlo - podraz - žádná slezina! Setkání to je, ale ty řízky cítím! A jde se na průzkum, chyťte si mě. Rovnou za nosem - tam, kde to nejvíc voní. Míjím již přítomné lidi i s hafany a jsem tady. Paráda. Sedí tady nějaká paní. Nasadím šibalský kukuč, zavrtím ocáskem a je moje. Drbání za ouškem já ráda a ta mňamka co jsem dostala - hmmmhm. Prý je Sojková, ale věřte jim. Copak sojky chodí oblečené? Jejda, už mě lapli a jsem venku. Navlékli mi obojek i s vodítkem - a - ztratila jsem nožičky! Ležím pod stolem a sleduji cvrkot. Všichni se zdraví, vítají a honem povídají, co je nového. Však to byla doba, co se neviděli. Někteří dokonce celé tři týdny. No jo, ale co se vlastně bude dít? Počkáme. Přichází další účastník, Rusty mu říkají, ale on tvrdí, že je Jupiter. Taky se nadšeně netváří. Prý problémy s bříškem, jenom ta úleva přišla druhou stranou. A taky v autě!

Hele, něco se začíná dít. Asi šéfová. Všechny vítá a vysvětluje o jaká veškerá “Nej” se bude soutěžit, a jak, a kdy. Říkala, že je Červená a zahajuje “Velký Liščí den” a všem přeje dobrou zábavu a štestí. Čert ví, jak to ale je. Červená - to určitě. Slamák klobouk, hnědé triko, černé džíny, po červené ani památky a lišky tady taky nikde nejsou. Zato okolo plotu jsou uvázaní moji noví kámoši - kavkazáci. Před nimi tancuje chlapík navlečený do takového divného pytle a oni mu ho chtějí svléknout, někteří mu sice pouze nadávají, ale legrace to je. Asi to byla jenom nějaká seznamka, protože to pojede naostro a doopravdy. To se tedy těším a jsem zvědavá, jak to dopadne. Stupeň II, IV, V. Tak nevím. Chlápek v pytli, zpocený jak myš. Není divu, hic je jako v “p”- v pekle vážení, v pekle! Kámoši vypadají opravdu naštvaně, koušou jako o život a ten chlap nic, ani píp! To já když rafnu paničku do paty, i sousedi slyší, jak ječí. Šmankote, co je to za randál v té hospodě? A co to tam provádí s těmi psy? Jdou dovnitř do toho kraválu a na cestě zpátky jsou alespoň o deset centimetrů vyšší.

Konečně je klid. Hlavu na misku s vodou, ta chladí, a chvilku si schrupnu. Představte si, ti blázni běhají v tom vedru dokola, občas se zastaví, ukazují zuby a podobně a lidi říkají - nej tenhle a nej tamten.

Kam mě to vlečete v takovém vedru? Nevíte, že jsem ztratila nožičky? Ví! Koukejte na můj majstrštyk - liščí límec. Fakt. Aha, chtěli mi ukázat ten kousací pytel, co se tady povaluje, zblízka. Hele, nedávají bacha. A zdrhám pod stůl, do chládku. Nepovedlo se. Ještě do hospody, do tmy se mám kouknout. Tak jo. Na krajíček. Copak kdybych taky vyrostla. Tůdle! A mám klid. Pod stolem je tak krásně.

A vyhlašují se výsledky. Zrovna říkají moje jméno a taky Rustyho. Největší sympaťáci setkání! To nás tedy měli vidět v těch autech, však víte. Chudák Rusty. Panička ho vyfaulovala na sirky. Jenom jestli to není další podraz na mě. Potřebují totiž, aby vám někdo napsal, jak to tady úplně přesně a doopravdy bylo.

Zdraví vás Nej-sympaťák setkání, očitý svědek a účastník GAMERA Nufira, stáří 7 týdnů (vlastně teď již 8) 

Můj majstrštyk - liščí límec

 

Osmého řízek nebyl!

aneb neexistující reportáž z 1.Velkého Liščího dne (16.5.2009), od neznámého autora :-)

 

Osmého řízek nebyl!

Otázka: Žižice, řízek s bramborovým salátem, kavkazák a lištička, kde je spojení?

Pro nezasvěcené je odpověď záhadou a předmětem tápání. Ne však pro Kraopáka. Aha, zase. Co je to Kraopák? Kraopák je slangový výraz pro člena KRAaOP - Klubu ruských a asijských ovčáckých psů. Kraopák vám odpoví, že Žižice je vesnice asi 8 km od Slaného, vedle silnice směrem na Mělník a vedle této silnice je “cvičák” místních kynologů. Cvičák rozhodně nepatří k největším, ale servis, který poskytuje, mohou závidět pejskaři na desítkách jiných, větších. Tady se konají každý měsíc přátelská setkání členů jmenovaného klubu, a nechají se již počítat na desítky. Při počtu, kterého dosahují, se přece jenom chybička vloudí, a organizace zaskřípe. Vrcholem každého setkání je totiž místní specialita - řízek s bramborovým salátem.

Tedy - mimo jiné občerstvení. Takže, pokud zaslechnete otázku: jedeš na řízek? Nejedná se o energetickou bombu, kterou tázaný konzumuje, ale o účast na dalším setkání Kraopáků. No, a ten řízek osmého nebyl. Kavkazák je samozřejmě kavkazský pastevecký pes, jedno z plemen chovaným pod KRAaOP. A lištička? Tak na to je ještě brzy.

Utekl týden, je šestnáctého a jsme tady zase. Perfektní servis místních pejskařů opět funguje. Nabídka je opravdu pestrá: klobásy, párečky, dršťková polévka, řízek s bramborovým salátem, pro děti sladkosti, alkoholické i nealkoholické nápoje. Tedy jako jindy - normálně. Na rozdíl od jiných setkání se však venku pod přístřeškem objevují dokonce dorty, pro děti pastelky a čtvrtky a organizace je přece trochu jiná.

Poměrně hodně neznámých tváří, určitě ne členů klubu. Schází tady i zástupci jiných plemen. Kavkazáci, kam se podíváš. Není to však nic divného. Toto setkání je pouze pro zvané. Část účastníků mluví dokonce německy. Obvyklé představování, potřásání rukou a zanícené debaty přeruší oficiální, slavnostní zahájení. Následuje seznámení s programem a už to jede. Pro zájemce - nácvik obran nebo pouze konzultace s figurantem. Nácviky ve výstavním kruhu, a samozřejmě debatní kroužky s naprosto jednoznačným tématem - můj nejúžasnější kavkazák. Mezi tím dětičky kreslí - jak jinak - kavkazáky. To aby nezlobily, když si dospělí hrají s pejsky. Pro získání delšího volna mají slíbeny čokoládové odměny a také je získají. To je jasné.

Od rána počasí nic moc, ale v tuhle chvíli se již na nás všechny sápe sluníčko, což zvedá i tak dobrou náladu všem zúčastněným. Končí nácviky a jede se naostro. Nejprve soutěže ve výstavním kruhu o všechna “Nej” v kategoriích - dorost, junior, dospělák psi, feny. Současně samozřejmě soutěž diváků o “Nej” kavkazáka setkání. Ke škodě dětských účastníků organizátoři zjišťují, že jaksi schází kavkazácký potěr. Ještě, že mezi nás zavítaly tři osmitýdenní borderky. Děti mají o zábavu postaráno. Dospělí si můžou hrát.

Konec legrace. Začínají povahové soutěže - II. a IV. stupeň. Při pohledu na některé majitele kavkazáků zjišťuji, že si teprve nyní uvědomují, co vlastně doma mají. Co ten jejich domácí mazlíček dokáže. Následuje zákrok při přepadení zpoza úkrytu, ukázka obrany napadené majitelky s likvidací násilníka. Koukám, jak některým zúčastněným tvrdnou rysy. To ještě netuší, jakou lahůdku jim na závěr přichystal figurant. Já to pro sebe nazval “úklid v hospodě”. Jedná se o zásah psa v bouřící hospodě, proti útočícímu figurantovi, přičemž je pes pod palbou různých předmětů. Po této ukázce hlavně německým chovatelům chvíli trvá, než se jim vrátí chuť k nějakým hovorům. V tichosti si poslechnou překlad komentáře figuranta.

A program pokračuje - jak jinak, než vyhlášením vítězů všech soutěžních kategorií dnešního dne. Vítězové jsou vyhlášeni a okalíškováni připravenými poháry. Celý den trvající rozhovory samozřejmě pokračují. Nikomu se nechce domů. Pro některé chovatele to byla příležitost vidět své odchovy po několika letech. Pro jejich majitele zkušenost a poznání, že je spousta věcí jinak, než si představovali a zbytečně se jim bránili a vlastně si ochuzovali soužití se svým čtyřnohým kamarádem. Dokonce i výcvikáři si přišli na své. Ukázkou dva odposlechnuté, spolehlivě fungující “zázračné povely” - nabízím k širšímu využití. “Vem si šmejda” - povel pro útok na figuranta. Zdůrazňuji, že figurant není “šmejd”, ale kamarád a opravdu si to nezaslouží. A jeden zákazový: “Jozef! Nes.. mně!” - pro kavkazáka “Pepíčka”. Ten si to pro změnu zasloužil. Češtinář si jistě plné znění zjistí.

No, a protože jednou musí všechno skončit, skončilo i tohle setkání. Za sebe a doufám i za ostatní musím říct. TOHLE SETKÁNÍ NEMĚLO CHYBU.

Četli jste pozorně? No přece, byly ty řízky!!!!! A ještě něčeho jste si všimli? I když byl tak bohatý program, nepadlo přece jediné jméno (tedy s výjimkou toho Pepíčka).

Jednak dnes nebyla jména vůbec důležitá a jednalo se hlavně o účast, a pak za to může ta lištička z první otázky. Vlastně jedno jediné jméno, o kterém to všechno bylo.

Vážení, "Lištička" je chovatelská stanice paní Evy "Lištičky" Červené a letos slaví 30 let od svého založení. Gratulujeme a ještě jednou tolik!

 

Když žádná jména, zdraví Vás účastník setkání.

 

A ještě soukromá omluva: Evo, promiň, že jsem ti nenapsal tu požadovanou reportáž ze setkání, ale vážně nemám čas. Musím kosit to seno. Snad jsi našla někoho jiného.

 

Nehledala jsem nikoho jiného, nebylo to totiž zapotřebí :-). Děkuji Ti

 

 

Pocta kavkazáčkům

(Věnováno k 30.výročí založení Lištičky Lištičkám.)

 

Když Tě koupě pejska láká,

kup si potom kavkazáka,

impozantní postavu,

co vzbuzuje obavu,

zloděje a lupiče trestá líp než justice.

Teritorium si střeží,

unikne mu chmaták stěží.

Zrodil on se v stepi pusté,

poslání měl zcela husté -

hlídat stádo pána svého,

od šelem a všeho zlého.

Medvěda a vlka zdolat,

i kdyby měl skonat.

Přes tu všechnu odvahu

nepostrádá rozvahu, neútočí slepě čelem,

spíš to vezme trošku zadem.

Účelem je zabití,

ne se nechat skoliti.

Není to pes sportovní,

tohle je pes pastevní,

je to hrdá osobnost,

měj ho měj ho pro radost,

pro ochranu rodiny,

važ si toho hrdiny,

nenech se jím ovládat a nauč ho poslouchat.

Vodítko má konec svůj,

a Ty na tom správném stůj.

 

Miloslav Hrubý, 2009

 

video 766

 

O Urhanovi

Když jsem uviděla Urhana poprvé, okouzlila mě zcela jeho úchvatná, u nás tehdy nevídaná hlava a skvělý projev: zloba směrovaná na nás - drzouny vniknuvší do jeho výsostného prostoru, v kontrastu s něžným pohledem, kterým opakovaně obdarovával tento obřík svého pána. Zuřivec jihl při pouhém koukání na své lidi a stával se rázem miloučkým, poddajným a ovladatelným. Připočítáno, že Urhan pochází z jednoho z nejlepších světových chovů současnosti, krátké zvažování – a koupě zpečetěna. Urhan s námi do Čech nejel hned, bylo třeba ještě mnohé dojednat a zařídit. A tak bylo domluveno, že nám bude přivezen při cestě jeho současných majitelů na naši klubovou výstavu.

Pejsek dorazil, a tvářil se velmi bojově na všechny ve svém dosahu. Celou cestu pak naše posádka vymýšlela, jak po dojezdu co nejšetrněji, a zároveň vzhledem k zachování vlastního bezúhonného bytí, vyjmout zlobivce z vozidla. Bylo to náležitě obtížné, a dlouho jsme sbírali odvahu... Několik dní bylo zlých, Urhánek byl výrazně rozladěn nastalou potupnou změnou. Pak došlo k náhlému zlomu - od toho krásného dne máme již téměř po 6 let doma broučka, pana Psa, něžného k fenám a štěňatům, klidného, mazlivého a nevtíravého, a přitom značně nebezpečného případným vetřelcům. Urhan je jednou z mnoha mých velkých lásek...

(r. 2007)

P.S. Urhan opustil svou smečku 29.8.2012, ve věku 11,5 let.

 

O Czekanovi

Na první setkání s Czekanem nelze nevzpomínat – na dvůr vyběhl psí výrostek velikosti menšího telete a jeho zájem o mě byl vskutku výrazný – celým svým masívním tělem se třel jako kočka, jeho oči byly však tvrdé a zlověstné a hledaly mé. Bylo jasné, že chybný pohyb či pohled bude osudným. Jeho „lísání“ bylo mrštně kruhovité a situace čím dál hrozivější. Uběhlo mnoho vypjatých vteřin, než bylo ďábelské stvoření polapeno. V držení páníčka očička rázem změkla, vyčouhlík se rozzářil a předvedl bohatou škálu líbezných grimas. Inu, odolejte takovémuto projevu :-). Bylo rozhodnuto s konečnou platností, že šelma pojede s námi do Čech.

Veselé hopnutí do auta bylo poslední hezké, co chlapeček toho dne předvedl. Zrazen a rozčarován spáchanou zradou, jal se Czekan prezentovat coby zabijáček a likvidátor všech k autu se přiblížejících, ba co víc, největší zlobnou pozornost spravedlivě soustředil přímo na viníky, tedy na posádku. Do Liščího teritoria dorazil chlapík v kondici více než senzační, bojovné naladění dosáhlo právě prvotřídní úrovně... Trvalo řadu dní, než zvířátko doznalo, že půvaby nové šéfky jsou nesporné. :-) Lítá šelma se změnila v mazlíčka a těžkého závisláčka, který bez paničky neudělá ani krok a je jí stále v patách, a to doslovně a téměř vždy, neb úvazy na psích akcích překusuje a trhá, a ještě nikdo nevymyslel takový typ náhubku, který by vydržel na tlamě Czekana právě alespoň tu nezbytně potřebnou chvilku, kdy zůstane hošík nějakým nedopatřením o samotě.

Czekan je tudíž všudypřítomný - stále s upnutým oddaným pohledem na mě a nevraživým pohledem na všechny cizí, signalizujícím připravenost k nekompromisnímu zásahu. Je to zlatíčko, tvrďák, pusinka a ostrý hoch, je to skvělý představitel nefalšovaného kavkazského psa jen zlehka dotčeného civilizací. Takový k nám přišel jako roční - hrdý a láskyplný, nespoutaný a něžný - a takový zůstane: silná, výrazná osobnost, plná ohně i pokory a mnoha dalších kontrastů jen těžce popsatelných – zkrátka všeho toho, co činí z kavkazských psů tvory pro mnohé z lidí tak nesmírně přitažlivé.

(r. 2007)

 

Jak rostou prckové Z

Ganchi sleduje pokroky potomstva s úsměvným uspokojením, je tichým dozorem stále divočejších a nespoutanějších her svých dětí, láká je dále a dále od rodného doupěte a předvádí vše nové v co nejúchvatnější podobě. Řadou úžasných objevů projdou ještě Liščátka "Z" do doby, než opustí rodné teritorium. Mnoho štěstí na další cestě fascinujících zážitků! 

(r. 2007)

Budíček v neděli v krutých 6.00, a další šok hned vzápětí! Zatímco Nova dostala parádní červený oboječek, nedostal Nadhaf vůbec žádný, ba ani obvyklý vycházkový, a co víc – následně byl zákeřně odlákán... a když se konečně rozkoukal, zjistil, že po milované sestřičce není vidu, ba dokonce ani slechu! Ještě že existuje mistička s papáním, to klučíkovi náladu řádně vyspravilo!

Nemenší překvápko však utrpěla Nova – úplně samotinká byla naložena do žlutého obra! Ovšem, jak se záhy potvrdilo, není to již žádná ufňukaná miminkovská holčička, ale kus statečné nezávislé kavkazí slečny – pohodlně se zaklubíčkovala a pokračovala v tak nehezky, téměř  surově přerušeném ranním spánku, aby načerpala dostatečnou rezervní zásobu sil pro případné pozdější využití. A že se takovéto jednání ukázalo být převelice moudrým!

Po příjezdu k výstavišti hleděla Nova s naprostým úžasem na ten pso-lidský frmol! Těch pejsků, vozítek drncajících po štěrku, nájezdů aut – kdejaké štěňátko, co včera právě oslavilo své ¼ roční narozeniny, by jen pozvolna vstřebávalo tu směsici všemožných zvuků a pachů a hemžení – a co teprve pak ten hukot uvnitř haly! Ne tak ovšem prtě Nova – obratem nastavila ocásek do maximální horní polohy a dravým tempem, s náruživostí sobě vlastní, vtrhla odhodlaně do toho velkého, roztodivného výstavního světa.

A že bylo na co koukat a co prověřovat – od granulek u stánků až po všemožné pejsky a pesany, některé vrásčité, jiné holé, další rozmanitě barevné – například růžového pudla viděla Nova úplně poprvé! Ale to už se klusalo ke vzdálenému kruhu kavkazů. A tady byla holčinka hned jako doma – chundelatý obřík vedle obříka a řada již známých tváří ze secvičných v Žižicích. Jak si Nova pochvalovala, že nezanedbávala nikterak předvýstavně-žižickou přípravku! Trocha povídání s návštěvníky Winnerem a Unikátem, gratulace CACIB-ovi Frajerovi (o pár chvil později BOB), jehož tatínkem je velký liščí šéf Gríša, a už se pádí do kruhu. A hele, ony jsou tu s námi dvě krásné větší slečny, no bude to tedy náročný souboj! Pěkně vyladit tělo do výstavního postoje - v tom máme ještě co dohánět -, předvést zoubky, a pak běhat jak velcí pesani  – to by nám naopak obojí už docela hezky šlo. Několik granulek do tlamky za snahu, chvilka zamyšlení pana rozhodčího... a jsme VN1! To je radosti!

A před kruhem zas kamarádi, teď právě Unikát a Winner spolu pro změnu v zuřivém rozhovoru - ale tak už to u kavkazských hafanů bývá, to Nova zná i z vlastní smečky. Kupříkladu bráška Nadhaf běžně huláká nezdvořilosti na střední kluky, jako je Beck a Junárek. Ba co víc, on to zkouší dokonce i na ty úplně největší, jako jsou třeba vysoce nadřízení Urhan a Evdokim. No, zatím mu to, drzounovi, díky jeho směšným štěňďovským rozměrům dobře prochází, až ale povyroste, to tedy bude jednou řádné tóčo!

Znovu blahopřání, tentokrát Agripě, dceři Evdokima, k CAJCu! A po kraťoučkém zdřímnutí během oběda dvojnožců další obhlídka stánků, nakoupit pár naprostých nezbytností, bez kterých by byl návrat ke smečce zcela nemyslitelný... A ještě fotečky na závěr - sympatická paní fotografka (pí Renata Hofmann) s otázkou, zda by štěňátko nechtělo zapózovat? Nechtělo!! - pravilo důrazně něžné štěňátko. Nu, proč ne, profi foto neuškodí, mínila vesele panička... Mnoho lidí se poté předlouho snažilo, aby holčička zaujala na pódiu alespoň kratičce nějakou, jakž takž ucházející pozici – byla to tedy náležitá fuška, neb Nova pojala celou akci jako neskonalou legraci a řádila úžasně. Fota nakonec přece jenom vznikla, a to díky velice nadstandardní trpělivosti všech zúčastněných (modelku vyjímaje).

Domů dojela Nova plna všemožných dojmů a v naprosto výborném rozpoložení - a tak dychtivě čekající Nadhaf téměř do rozednění naslouchal jejímu nadšenému vyprávění...

Po neskonale bolestném odchodu našeho „pokojového“ psa, dobrmanky Bessynky, vzniklo, jak už to tak bývá, naprosto nesnesitelné prázdno a domov se zdál opuštěným, studeným a neútulným. Kavkazáčci nemohli coby plemeno obřích rozměrů a projevů přírodně nespoutaných zaplnit nikterak toto pustotou zející místo, vyhrazené již tradičně pejskovi z rodu teplomilů a všudypřítomců. A tak se vášnivě hledalo. Představa byla značně neurčitá – útulkáček, věku nadštěněčího, vzrůstu vyššího - a to ostatní, no, to se zkrátka uvidí, dále už přijdou v potaz osobní sympatie.

Velmi horkým kandidátem se stal mladičký německý ovčák s nemocnou tlapkou. Byl vyhlášeným útulkovým zlatíčkem a působil vskutku moc příjemně. Už už se schylovalo ke konečnému rozhodnutí, zbývalo ještě posledních pár kotců... Běloskvoucí akita s nevraživým výrazem, velmi smutným předchozím osudem a nehezkými referencemi předváděla svůj chrup přímo ukázkově! Nepřizpůsobivá, nesnášenlivá, dominantní, prostě celkově hrozná a tedy téměř neudatelná. Vrčela, tvářila se zcela nepřístupně, nevrle a nekomunikativně. Ale my věděli neomylně své - a z „Bílé ucha“ se stala v příštím okamžiku "Sára".

Zlý výraz zmizel jak mávnutím kouzelného proutku po několika dnech a objevuje se jen v přítomnosti cizích lidí, které akitka opravdu nemiluje.
A tak se tehdy konala zázračně pohádková přeměna ukrutného vlka v dokonalého pejska, kterým je Sára už celých 8 let. Mohu o ní více říci jen jediné – je zcela a beze zbytku a po všech stránkách absolutně senzační!

(r. 2007)

P.S. Sárinka opustila svou smečku 20.10.2010, ve věku předpokládaných 16 let.

O Grišovi

Příchod 17 měsíčního Grisi do Liščí smečky byl impozantní stejně tak jako tento mohutný pes sám. Tak přichází jen pes, kterému je dáno do vínku být vůdčím psem, uctívaným a milovaným všemi, bezvýhradně respektovaným. S bujarou červenou hřívou, zavalité postavy, hrdého a zdánlivě klidného projevu, tak vkráčel tento pes lvího vzezření prvně před 9 lety do svého budoucího domova.

Velmi rychle si podmanil každého. Jeho úchvatné, vznešené chování, prosté agresivity a zastrašujících projevů nedovolovalo nikomu ani na chvíli zauvažovat o možnosti sesazení Gríši z pomyslného trůnu. Feny ho zbožňují - jak také nemilovat tohoto dokonalého kavalíra! Štěňata ho převelice uctívají, aniž by si však dovolila jakkoli ho vyzvat ke hře. Je příliš nedostupný. Vždy jen svůj - a můj.

Do dnešního dne, kdy je už váženým mnohonásobným pradědečkem (a zároveň ještě i otcem teprve rok a půl starých potomků), nedokázal akceptovat nikoho dalšího z lidí. Na rozdíl od psů je totiž ke všemu člověčenstvu naprosto nesmlouvavý. Mimo své území vykazuje předstíraný nezájem o druhé do doby, než vyhodnotí situaci jako životně nebezpečnou. Což bývá jen tehdy, jeví-li se okolnost vskutku závažnou z objektivního pohledu. Ve svém výsostném prostoru je však každému druhému za všech okolností nebezpečným. Tak je tomu po celý jeho dlouhý život a nebude už jinak.

Přátelé znají dobře z vyprávění Moniky, jak Gríša mocně zaútočil a během dlouhého letícího skoku dokázal sklapnout ohromné čelisti a zastavit své tělo přesně ve chvíli, kdy zaregistroval vzdání se vetřelce. Způsobil těžký šok všem přihlížejícím – Monice jen chvilkovou ztrátu stability - a jeho sliny zůstaly jako krátký důkaz akce na jejím rameni. A v příštím okamžiku stál Gríša vedle, pozorně sledující, střežící  a varující. Takový je to zkrátka skvělý pes - obrovský bodyguard a gentleman, a ohromný mazel a převeliký závisláček. Pes, který za dlouhá léta ani sebeméně neonemocněl a ve svých skoro jedenácti letech je stále skvěle pohyblivý jako zamlada a jeho reakce jsou stejně rychlé a prudké a příval jeho lásky a ochrany stejně tak mocný.

Ještě mnoho radostných dní, Gríšo!

(r. 2007)

P.S. Grisa navždy opustil svou smečku 13.12.2009, ve věku nedožitých 13 let.

Štěňátka "Y" zahájila svou životní cestu tahem přímo senzačním – inu, rozhodně nejskvěleji jste na tom, když se narodíte mamince formátu Belinky. Takováto mamča je pak tou nejúžasnější věcí na světě! Mlíčka nevyčerpatelná zásoba, čistící a masírující jazýček jemný a něžný, pohyby obrovského těla decentní. Nehrozí rozhodně, že vás nešetrně přilehne, dokud jste titěrní a bezmocní, že vás nezahřeje, dokud jste třasořitkami. A pokud se stanete náhle nepředvídatelně odpadlíky z rodného pelechu, obrovské čelisti vás zlehounka uchopí a vrátí do měkkého teplíčka. A pokud by se snad znenadání zjevil záškodník, brousící si chrup na sladká neviňátka, je tu pohotově máma v roli bodyguarda a syčáka vykáže do uctivé vzdálenosti. To se to pak roste jako o závod a svět se poznává přímo s euforií!

Za takovýchto vynikajících okolností činí štěňátka pokroky přímo závratné. Den ze dne jsou rozložitější, nenasytnější, dravější a vášnivější. Vždyť všichni jsou tu jen pro ně a vše je tak převelice úžasné, hodné naprosto detailního průzkumu. Každé stéblo, každý kamínek je sedmým divem světa!
A tak Belinka monitoruje detailně, z decentního povzdálí, výzkumnou činnost svých prcků a bedlivě kontroluje bezpečnost jejich počínání - střeží blaho svého potomstva bez ustání celých 24 hodin, den za dnem, noc za nocí. A že má převelikou zodpovědnost - ochranu poskytuje nejen pozemní, ale i protivzdušnou. Ostřížím zrakem sleduje nalétávající dravé ptactvo, které přivábené prcaty brousí svůj hladový zobák v mylné představě snadné kořisti. Ó nikoliv ptáku dravý, prnďata mají svou mocnou ochránkyni! Ptačí predátor rozumí a mění směr – vždyť utkání s rozsoptěnou kavkazačkou je prací hodnou medvěda a ne křídlatce. A Belindy starostlivá hlava zas spočine uklidněně na tlapách – jen pozorné oči sledují dál bez přestání dění okolo drobotiny.

Až mrňata odejdou vstříc novému životu po boku svých páníčků, vyspí se konečně Belinka dosyta. A až procitne, budou na ni čekat už řádně natěšení její psí přátelé, kteří byli prozatímně odsunutí na kolej vedlejší – a vyzvou ji s nadšením sobě vlastním, aby se zapojila do jejich divokých her. A Belinka nezaváhá ani na chvilku – tak to totiž chodí odjakživa ve správné smečce.

(r. 2007)

Jak přišla na svět štěňátka Z

Štěňátka "Z" byla v Liščí smečce očekávána s velikým napětím: jednak s nadějí, že by se mohl tak narodit jeden z NEJ Liščích vrhů posledních let, jednak proto, že fenečky jsou již předem a dlouhodobě zadány pro naše přátele-chovatele (a netrpělivě jsou tak očekávány), dále proto, že jedna z holčiček doplní liščí smečku natrvalo - a v neposlední řadě proto, že tento vrh bude určitým mezníkem v činnosti „Lištičky“ – ukončuje jím po 18 letech chovu kavkazáčků 1.abecedu. Zkrátka mnoho důvodů k velikému těšení!

Ganchi pojala mateřství zodpovědně od samého počátku. Tvářila se převelmi důležitě a všem dávala výrazně najevo, že právě její štěňátka jsou těmi nejočekávanějšími, a tudíž je ona ze všech Lišek ta nejvýznamnější. Veškeré hrátky a srandičky ustávají, neb ona není žádný frackovitý hazardér a hodlá předcházet, v zájmu prcků, od samého počátku březosti všem možným i nemožným těhotenským komplikacím! Nasadila přísně nekompromisní tvář a jala se šikanovat všechny, nevyjímaje ani budoucího tatínka Evdokima - je to nezodpovědný mlaďoch a o skutečném životě nemá ještě ani páru!

Bříško se kulatilo, a bylo tak jasné, že štěňátka opravdu budou.

Ganchi se vrhla do příprav důkladně. V osmém týdnu začala hloubit noru – kde jinde by také měla Liška rodit, že. Nastávající maminka pak velmi nelibě nesla, že byla na základě této své činnosti podrobena rozsáhlému školení a bylo jí něžně vysvětleno, že ona, ač Liškou, žije v supermoderní  smečce, a jako taková nemusí zažívat útrapy porodu osamoceného v zemní těsné díře, ale může se oddat péči převeliké, zacházení láskyplnému a fundované odborné pomoci. Přemlouvání bylo náročné, neb Ganchi vyznává tradiční hodnoty. Ovšem, jak nakonec nepodlehnout sladkým příslibům pohodlíčka.

Nastal den D. Než jsme se nadáli, byl zde první klouček, masívní krasavec červené barvy s bílým pololímečkem a proužkem mezi očkama. A za deset minut hošánek druhý, tmavý jak uhel. Pak delší pauzička – a máme tu chlapíka úžasně stříbrného. A zas! Tentokrát kluk jako buk, nádherně žíhaný.
Následné důkladné přemlouvání maminky, aby se vážně zamyslela nad tím, jak kamarádi nejen v daleké cizině nešťastní budou, když po dlouhých měsících čekání nedostanou své vytoužené holčičky, se ukázalo nakonec úspěšným. A už jsou tu dívenky, jedna pěkně za druhou, přesně ten zamluvený počet – a všechny šedé. No, radost obrovská!

Prckové „Z“ toho mají ještě mnoho před sebou do doby, než opustí rodnou smečku a obohatí tak životy svých příštích páníčků. Přejme jim mnoho lásky a radosti - které, jak věříme, budou nejen dávat, ale i zpětně přijímat.

(r. 2007)

Nezkrotná Angelika

Začalo to zcela nevinně. Jednoho krásného dne jsem ji uviděla. Na fotu od Moniky vypadala jako zlatíčko úžasných tvarů a nádherných, přímo neskutečných barviček. No, a když se bílá skloubí s modrou a zlatou, není rozhodně šance odolat! Tatínek fešák skvělého původu, pejsek excelentně pracující s figurantem a dokonce i s ovečkami, maminka vnučka mé lásky, Liščího Gríši, no zkrátka věc hotová! A tak se žhavil telefon a následně automobil a cesta téměř do Liberce se zdála být zcela kratičká.

To krásné zvířátko se však ukázalo býti velice nepředvídatelným - zmizelo po chvilce opěvování svých předností do místa téměř mimo lidskou dosažitelnost a předvedlo tak názorně, jak budoucí Lišče používá noru! Nebyl to útěk z obav či důsledek předcestovní horečky - byla to jen nevrlost a naštvanost - prcek tak rezolutně odmítal nadbytek mazlení a sladkých povídaček. Zcela nenápadná ukázka budoucí nezkrotnosti!

Po vydolování se již tvoreček choval poněkud příjemněji, ocáskem švihal a vůbec si hrál na milounké kavkazí klubíčko. Bylo jasné, že se ze současného nevińátka vyklube časem rošták nejvyššího možného kalibru. Ovšem Liščí smečka zná podobné vyvrhele důkladně a dovede si s nimi poradit, vždyť čítá množství protřelých Lišáků a ještě protřelejších Lišek! 

A tak se Angelika vydala, chtě nechtě, na dalekou cestu - ječela strašně, ačkoli byla velmi utěšována a vůbec s ní bylo zacházeno, navzdory úžasnému zlobení, přímo přeněžně. Doma se už těšili na holčičku stejně staří Becker s Junárkem, neb vyprávění o krásné okouzlující mladé dámě je nadchlo a nedočkavost tak nebrala konce.

Seznamovačka neměla chybu, Angelika se lísala, zvláště k Beckerovi, což Junárek nesl s nadhledem - ve skrytu dušičky přece jen doufal, že on, jako vyhlášený taktik, bude do budoucna tím, pro kterého zahoří srdce exkluzivní krasavice. Mylně. Jak čas šel, ukázalo se, že ačkoli se Juni snažil seč mohl, galantností  přímo oplýval, a Beck mu navíc přenechával solidárně dostatek prostoru pro dvoření, Angelika vzplála láskou k Beckerovi a k ubohému Junárkovi nenávistí. Proč se tak stalo, neví nikdo, inu, pejskové jsou stejně nevyzpytatelní jako lidé... Junárek rezignoval, a nakonec ani Becker nebyl svým bezpracným vítězstvím příliš nadšen, neb Angelika se začala jevit více než silně nespoutaně, nadměrně dominantně, a vůbec její požadavky byly a jsou obrovsky přehnané... a tak postupně začala vadit oběma...

Jak tříbarevná šelma roste, její temperament sílí... Spotřebuje spoustu soukromého lítacího  času, aby se stala alespoň trošku přijatelnou pro své lidi a téměř všechápajícího „strýčka“ Hagrana, kteří jako jediní s úsměvem akceptují její teriéří temperament a nespoutanost. Ale pak, když se Angelika konečně dosyta vyřádí, stává se na chviličku milounkým oddaným pejsánkem, který poslouchá způsobem ovčáckým, očekává povely a reaguje tempem dobrmaním, a vydrží sedět a oddaně hledět člověku do očí... - aby vzápětí vystřelila jako šíp a předvedla trojité vzdušné salto – koukejte všichni, jak jsem nezkrotná!

P.S.
Po dlouhém a vyčerpávajícím detektivním pátrání bylo prokazatelně zjištěno, že Angelika občas, i když zcela výjimečně, také spinká.

(r. 2007)

4 Liščata v Žižicích aneb něco malinko o tom, jak bylo na klubovém setkání (27.10.2007)

Úderem sedmé hodiny ranní vyrazila Liščátka Nova a Nadhaf z teplého doupěte na ojinovatkovaný teritoriální plac, aby se dostala před svou první cestou na kavkazo-středoasijatsko klubové setkání do náležité cestovní formy. Neznalá však dosud zásad dokonalé předjízdní přípravy, byla nalezena zanedlouho ve stavu splihlém, vyváleném a vůbec celkově pro reprezentaci nepřijatelném. Protože se však již čas výjezdu blížil nemilosrdně, byla „N“ Liščátka vzdor všemu nešetrně svými lidmi lapena a do podivného stroje přepravního něžně uložena, kteroužto činnost lidskou odměnila řevem hurónským, neb jejich plán prožití sobotního rána byl zcela odlišný od této násilnosti. Součástí ranního rituálu bývá zcela nezbytně hra s žabičkou, kroužkem a činkou ukradenou Angelice, a poté řádná porce poživatin. A nyní TOTO!

Zatímto Nova s Nadhafem vykřikovali do světa halasně své rozhořčení, Becker s Junarem, již poloprofíci v ježdění, připravovali vcelku ochotně svá předpubertální těla k odjezdu. Pár divokých koleček v mokré trávě, poctivé vyvenčení, nastavit línající kožich kartáči a vklouznout do obojků - to mají takoví šestiměsíční vyčouhlíci už krásně zmáklé. Výsměšný pohled na uřvané prcky, ladný náskok do přepravní potvory a pětičlenná posádka vyráží vstříc čekajícím kamarádům – snad už sokům? – v Žižicích.

Pozdě jako převážně, ale tentokrát vyjímečně jen se zanedbatelným zpožděním, dorazila naše pětka na místo. Becker s Junárkem posečkali s výstupem, že mladší prý mají přednost. Ó, kde jsou ty časy, kdy i psi věděli, co učí příručky lidského společenského chování! A chce-li kavkazáček v člověčí společnosti hostovat, i takovouto literaturu by měl študýrovat. Ovšem společenští omezenci Bekřík s Junarem tak ve skutečnosti pouze zastírají svou neochutu řádně pozdravit své kolegy, jako první příchozí Liščata, a přesouvají, ničemové, tak tuto povinnost na ubohá prťata.

A tak do vody hození Nova s Nadhafem vrtěli ocásky na malé kolegáčky, zatímco větším se s tichým respektem a úctou jemně vyhnuli – no, štěňák nikdy neví, co neznámého kavkaze nebo středoasijatce napadne - a tělíčko prťavé přeci jen velmi křehké je! No, co povídat, kamarádů získali Nova a Nadhaf dostatek. A co teprve ti lidští, zvláště tety Eva a Charlota od Winnera z rodné stáje! Pusinek a chování bylo nekonečně, fotilo se, a tak je vše i řádně zdokumentováno pro prohlížení, jednou na stará kolena. Nebýt hrubiána Charza (a to je to prosím syn Liščího Evdokima, takže vlastně příbuzný z první ruky), který se nezřízeně vytahoval zvláště na Nadhafa, byla by celá první seznamovačka s velkým psím světem naprosto super!

Zdravení zbavení a tak vysmátí Becker s Junarem vyrazili hned na to nejlepší, a to na své první koukání na podivného lidského tvora, kterému se v odborné mluvě říká po psovsku lump nebo šupák, a po lidském figurant. Lump se pozná podle klacku, kterým vášnivě mává, křičí přitom, vrhá dominantní pohledy – a prostě celkově se tváří tak, jako že v nejbližším možném okamžiku sežere každého v bezprostředním okolí! Junárek koukal podezíravě, hodnotil své možnosti, a došel rychle k závěru, že když se o Beckerovi stále tvrdí, že je z nich dvou silnější – tedy ať chlapák Beck nelení a celou záležitost vyřídí za oba. Jojo, souhlasil Beck a obul se řádně do akce – mistrně sekundoval nedaleko se nacházející sok Winner – a tak, vyjímečně jednotně, lumpa obratem odehnali. Ten upaloval! To se Becker kasal, neb chvála paničky byla převeliká! Inu, z Beckera bude obranář jedna radost.

Potom se ještě soutěžilo, velcí psi v obraně (z rodné stáje bodovala Tatjana) a „výstavní“ pejskové všeho věku v handlingových soutěžích. A pak se už jenom hrálo, štěňátka se štěňátky, lidičky se sobecky krmili skvělými řízky (a pejskům nedali), a povídali si a povídali... Ale to už „e-Nčata“ spinkala vyčerpaná, a i Becker s Junárkem si hodili „dvacet“... Radost z návratu byla velká, inu doma je doma, ale příště zas hurá do Žižic, bylo tam moc fajn!

Poděkování všem účastníkům za krásnou atmosféru od zúčastnivších se Lištiček. Nashledanou v listopadu.